Zle i dobře (Jiří Mach)

Je to útlá knížka o životní dráze Čecha, který velkou část svého života – od roku 1948 – prožil v Austrálii. Vrátil se po sametové revoluci do své původní otčiny, kde byl jeho rodině navrácen komunistickým režimem ukradený majetek. 75stránková publikace, jejímž obětavým editorem byl Václav Šplíchal, je dílem nespisovatele, po svých předcích vynikajícího podnikatele v Rychnově nad Kněžnou. Letošní aktivní třiasedmdesátník Jiří Mach ji psal postupně a těžce léta. Její název Zle i dobře vystihuje s až bezelstnou upřímností a otevřeností životní dráhu hocha z vážené rychnovské rodiny, těžce postižené dvěma totalitními režimy – fašistickým a komunistickým. Maminka Židovka nepřežila v prosinci 1943 Osvětim (její jméno je na pomníku obětem holocaustu před rychnovskou synagogou), tatínek se dostal taky do koncentračního tábora za spolupráci s Američany (z něj se dostal nemocný TBC až v roce 1945). V kapitolce Shledání s tátou o tom autor píše: Jednou strýc s sebou přivedl pána, kterého jsem neznal. Byl hrozně hubený, vyčerpaný, strejda k mému velkému překvapení řekl, že je to můj tatínek. Já jsem se naivně zeptal: To je pan Tatínek? Nepamatuju se, že jsem to slovo kdy slyšel, bylo to pro mě cizí slovo.

Sledovat osudy Jiřího Macha (i jeho tatínka, který se musel po válce tři měsíce mimo domov léčit) je velice poučné. Nakonec tatínek usoudil, že bude dobré, aby obě děti – Jiří a jeho sestra – přijaly tetino pozvání do Austrálie (emigrovala tam v roce 1939). Odletěly tam v říjnu 1948 v jeho doprovodu s oficiálním svolením našich úřadů, ale protože postupně začínal tuhý komunistický režim, s dětmi v Austrálii zůstal. V případě návratu, pokud by se komunistickému režimu nepodrobil, by mu totiž hrozilo vězení a to by už nepřežil. Tam bohužel ve svých 48 letech tragicky zemřel.

Kniha je lidským dokumentem života jednoho činorodého člověka, ale i doby polistopado- O dalším ze sportovních idolů mládeže, hokejovém brankáři Bohumilovi Modrém uvádí, že byl jedním z jeho nejmilejších sportovních přátel a že přáteli zůstali i potom, co se Modrý - odsouzený v roce 1950 k patnácti letům vězení za „vlastizradu a špionáž“ v tajném vykonstruovaném procesu s hokejisty, světovými šampiony z předchozího roku – vrátil s podlomeným zdravím z uranových dolů v Jáchymově. Legendární gólman sotva mohl věděl o tom, že Bureš po vstupu do KSČ v únoru 1948 kývl na spolupráci s komunistickou tajnou policií StB. Pro ni měl získávat informace ve sportovních kruzích a hlavně o ilegálním skautském hnutí. Tím, možná jen nepřímo, přispěl k zatčení a odsouzení několika osob. Po roce vé. Sledujeme totiž návrat Jiřího Macha do demokratického Československa začátkem 90. let. Mějme na paměti, že desítky roků nepromluvil česky, a přesto z restituované mezitím zkrachovalé a zpustošené textilní továrny Pleas vytvořil v centru okresního města novodobé prosperující obchodní centrum LIMA se dvěma desítkami větších či menších obchodů (na snímku). Tento životní úspěch však byl vykoupen ztroskotáním jeho manželství s mimořádně milou Australankou Lesley, s níž Limu založil. Bohužel se tu v Čechách setkával často s typicky českou závistí, ale naštěstí i se vstřícností – raději na dokreslení citujme: Začalo běhání po úřadech. Byl jsem velmi vděčný, když se mě ujal starý pan Rokl (otec Rudolfa Rokla, slavného muzikanta a Jiřího Rokla, pozdějšího starosty města, pozn. kr), kamarád mého otce, který mi nabídl pomoc s restitucí. Česky jsem uměl jen pár slov, Československo jsem také neznal. Hledání úřadů po Praze, Plzni a Hradci Králové mně také dělalo velké potíže. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak bych vyplnil všechny ty potřebné žádosti a formuláře.

Do této knihy vložil Jiří Mach srdce, lásku a upřímnost a příkladnou skromnost. Jen prací a zase jen poctivou prací realizoval svoje sny a předsevzetí. Řeknu to naplno: Klobouk dolů před Jiřím Machem.

Vydala Nová tiskárna Pelhřimov.