S toulavým autobusem po norských fjordech

9-10 2010 Kultura česky
obálka čísla

Toulavý autobus, tak se jmenují cesty českých odborníků, kteří se jedou podívat do některé cizí země, aby se přesvědčili, jak podobnou práci, kterou vykonávají u nás, dělají lidé v jiných koutech světa, jak řeší problémy, jaké metody používají, jak jim pomáhá město i stát, jak jsou financovány jejich služby a co by se z těchto námětů dalo použít u nás doma.

Projekt na jeden takový „toulavý autobus“ pro ty, kteří se zabývají zdravotně sociální péčí o děti a mládež se zdravotními problémy, vypsala na začátku letošního roku Olivova nadace v Říčanech. Cílem projektu bylo v rámci studijní cesty do zemí Evropy zkvalitnit péči o děti a mládež v ČR na základě získání podnětů a zkušeností organizací, které tuto péči poskytují.

Ve výběrovém řízení zvítězil projekt občanského sdružení Sedm paprsků, a tak se uskutečnila v září 2010 cesta do Norska za poznáním i za krásou přírody, protože život v Norsku a příroda jsou nerozlučně spjaty.

Oslo je většinou tím místem, které vítá jako první většinu návštěvníků Norska. Nikdo nezapomene navštívit ostrov Bygdoy s muzei a modely lodí, každý se podívá do slavného Nobelova paláce a na Holmenkolen, společně s odpočívajícími rodinami stráví turista hodiny ve Vigelandově parku plném rozpohybovaných soch a nakonec se všichni sejdeme na kouzelném pobřeží, kde zní hudba, v moři se zrcadlí lodi i okolní domy a samozřejmě nová opera, na niž jsou Oslané pyšní a kterou hned přijali za svou. V létě se na její šikmé ploše opalují, v zimě zase kloužou po zasněžené stěně, ale statečně šlapou nahoru, odkud je nádherný pohled na město. Jak je to snadné být krásným a fotogenickým městem, když máte u nohou fjord s věčně proměnlivým mořem, kam každý den jistojistě zapadne slunce a poskytne tak neopakovatelnou hru světla a barev.

Náš autobus přivezl velkou skupinu lidí, kterým se u nás říká „pečující profese“. Lékaře, psychology, pedagogy, sociology, ředitele neziskových a církevních organizací. První vstupní informace o systému péče o naši cílovou skupinu, tedy o děti a mládež se zdravotními a sociálními problémy, nám poskytly ředitelky odborů zdravotního a sociálního norského ministerstva zdravotnictví v prostorech českého vyslanectví. Tam jsme se v klidu přivítali také s novou paní konzulkou Jiráskovou, popili v klidu čaj a kávu a popovídali si s krajany. No a pak začal maraton: integrovaná školka pro děti cizích národností, venkovní školka, integrační centrum pro nezletilé uprchlíky v horách, integrovaná škola a školka ve fjordu, diskuse s krajany, přednáška na magistrátu Bergenu, návštěva nemocnice pro děti a mladistvé v Bergenu a mezitím trajekty, ledovce, holé skály a mraky, plošiny s jezírky bez jediného stromu, kde vítr hrozil srazit každého do údolí a zase naopak cesta fjordy vyhlídkovou lodí plná slunce, cesta flambánou od moře až na nejvyšší vrcholek hory, koupání v řece a v moři, rybí trh v Bergenu, návštěva akvária, kde si můžete rukou vylovit kraba, hvězdici, nebo jinou potvůrku a pořádně si ji prohlédnout, společné bydlení v typických dřevěných chatičkách a autobus, náš věrný průvodce a v Norsku skoro náš druhý domov. Každé dva dny nové místo, nové obydlí, nová krajina.

Co říci na závěr? Bylo to krásné a bylo toho dost, co si odnášíme domů. Pochopili jsme, že Norové jsou otužilí lidé (školní děti s paní učitelkou nám v jednom z fjordů názorně předvedly, že se koupou v moři celý rok, ten den bylo naštěstí ještě 15 st. Celsia teplé). Tiše jsme záviděli poskytovatelům sociálních služeb, církevním a neziskovým organizacím, že nežijí v nejistotě jako v Čechách, že je stát pravidelně finančně zabezpečuje na základě smlouvy, která je uzavřena na dobu neurčitou. Tiše mohli také závidět ti, kteří služby potřebují, uživatelé, neboť stát i obec zajišťují, aby přes jakýkoli hendikep mohli žít plnohodnotně, a nabízejí i tomu odpovídající služby. A co bychom si mohli odnést z lidského potenciálu Norů? Pověstnou čestnost, poctivost a spolehlivost, ale také respekt k soukromí druhých a skromnost a odolnost. V zemi, kde převážnou část roku prší a fouká vítr a brzy se stmívá a pozdě rozednívá, bychom očekávali, že se budou lidé choulit do větrovek a šálů a mračit na nepohodu. U nás by to tak možná bylo, ne v Norsku. Za každého počasí vidíte předškoláky venku, ale i ostatní věkové kategorie, běžce, chodce, cyklisty, lyžaře a na otázku, zda jim nevadí to nevlídno, odpoví každý Nor: „Nikdy není špatné počasí, někdy je jen špatně oblečený člověk!“

Věra Doušová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012