Český fenomén

Jednou z pozoruhodností, kterou se mohou Češi pochlubit, je dlouholetá tradice ochotnického divadla. Dokládá to výrazně každoroční festival Jiráskův Hronov – letos byl již 80. ročník. Na této přehlídce prezentují výsledky své činnosti špičkové soubory městské, hostují tu rovněž soubory zahraniční.

Mnohem více divadelních souborů ovšem pracuje na venkově. Jejich podmínky pro práci jsou odlišné, zpravidla horší než možnosti souborů městských, proto se prakticky nemohou dostat do Hronova.

Aby i tyto kolektivy měly možnost poměřovat výsledky své činnosti, usiloval Svaz českých divadelních ochotníků hned od svého vzniku v roce 1969 o založení soutěže s vrcholnou přehlídkou.Pro tuto myšlenku získal předseda Svazu Milan Kyška podporu tehdejšího Svazu družstevních rolníků, především jeho tajemnice Libuše Erbsové. Tak se v roce 1970 konala první přehlídka ve středočeském Žebráku – zde působil jeden z nejstarších souborů. Ale Východočeši nabídli pro přehlídku lepší – téměř ideální – podmínky. Proto se závěr soutěže a slavnostní přehlídka vítězných venkovských souborů přesunuly do Vysokého nad Jizerou, místa s vůbec nejstarším divadelním souborem, založeným již v roce 1787. Letos v roce 2010, se tu bude v říjnu konat už XXXXI. ročník akce, která se jmenuje Krakonošův divadelní podzim. Divadlu se ve Vysokém náramně daří díky tomu, že všichni „Vysočáci“ je považují za svou „srdeční záležitost“ a dovedou to projevit nesmírnou obětavostí.

Je ještě jedno místo, na které bych chtěl upozornit. To městečko se jmenuje Miletín – leží také ve východních Čechách. Donedávna bylo známé pouze jako rodiště autora Kytice K. J. Erbena. Od roku 2006 je také místem Muzea amatérského divadla, první instituce tohoto druhu vůbec, jež zde vzniklo především díky velkorysosti majitele zámku, který dal budovu k dispozici za symbolickou 1Kč ročního nájemného. Mohla se tak uskutečnit myšlenka skupiny lidí posedlých ochotnickým divadlem a snahou zachytit jeho historii hmotnými exponáty. Těch má muzeum dostatek.

Chybějí ovšem peníze! Projevuje se stále zřetelněji, že není totéž muzeum založit, zřídit – a provozovat je! K tomu už nestačí pouhé nadšení. K zajištění péče o exponáty a trvalého provozu je nezbytná placená činnost minimálně jednoho pracovníka!

Ale peníze nejsou a v dnešní hospodářské situaci jen těžko můžeme počítat, že se najdou.

Co podniknout pro záchranu tohoto unikátu?