Muzeum Antonína Dvořáka

Konal se v něm první z koncertů ke 20. výročí Českého dialogu. Cyklus tří koncetů jsme nazvali HUDBA BEZ HRANIC a přečtete si o něm na str. 35. Prostory Muzea A. Dvořáka jsou tak půvabné a instituce je to tak významná, že stojí za připomenutí podrobněji.

Muzeum dokumentuje životní osudy a uměleckou i pedagogickou činnost snad ve světě nejznámějšího českého skladatele. Je součástí Českého muzea hudby, které je součástí Národního muzea. Od svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze 2na Karlově.

Tato nádherná barokní stavba je dílem geniálního architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který ji vystavěl v letech 1717–1720, a neověřený zdroj říká, že se pro tuto stavbu inspiroval snad ve Francii. Objekt se sice nyní nachází v ulici Ke Karlovu, ale na přelomu 19. a 20. století se tato ulice jmenovala právě podle architekta Dienzenhofera. Ze druhé poloviny 19. století rovněž pochází označení „Amerika“.

Muzeum obsahuje nejrůznější dokumenty a památky (hudební nástroje, notové autografy, korespondenci, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty, aj.) vztahující se ke Dvořákovi. Můžete zde i vyslechnout úryvky z autorových nejznámějších děl.

Letohrádek zvaný Vila Amerika měl řadu dalších uplatnění – sídlilo zde dívčí gymnázium Minerva, které vzniklo roku 1890 na popud Elišky Krásnohorské, také zahradní restaurace, býval tu chudinský ústav; na zahradě se pásl dobytek.

Důstojného využití se letohrádku dostalo až po roce 1932, kdy se v něm usadil Spolek pro postavení pomníku Antonína Dvořáka v Praze a vybudoval zde muzeum. Mezi jinými předměty (mistrova korespondence, fotografie, notové autografy) je zde také faksimile rukopisné partitury slavné symfonie e moll op. 95, zvané Novosvětská, kterou Dvořák dobyl skutečnou Ameriku, a tak je umístění jeho muzea v té pražské opravdu příhodné.

Antonín Dvořák sám ale v letohrádku nikdy nebydlel, roku 1877 se přestěhoval do domu v Žitné ulici č. 14 a žil zde až do své smrti.