Dne 7. dubna 2010, 18 hodin, Clam-Gallasův palác „Alfons Mucha očima své rodiny“

Jaro jako vínek smaragdový snoubí oblak nebe nad Čechami – Čechy krásné roztrhly šat vdoví, a vy svatí z ruky malířovy, otevřte nám nebe nad námi! - Jaroslav Seifert

Tak zněl název pozoruhodného setkání, které uspořádal Spolek Praha–Cáchy ve spolupráci s British Council jako pokračování loňského projektu České stopy v Anglii.

Letos 27. července uplyne 150 let, kdy se v roce 1860 v moravských Ivančicích narodil Alfons Mucha. Poněkud neobvyklé jméno, jakoby předznamenalo osudy jeho života i díla. Tehdy nikdo netušil, že se z něho stane jeden z nejznámějších malířů, a to nejen v Evropě.

V jarním podvečeru zvídaví posluchači a řada významných osobností zaplnili jednu ze síní barokního paláce, aby tam prožili krásné a zároveň smutné chvíle. Krásné proto, že o svém tchánovi promluvila jeho snacha paní Geraldina Muchová a během večera jsme vyslechli i části jejích hudebních skladeb. Jeho vnuk John nás seznámil s činností Muchova muzea a Muchovy nadace, kterou založili. Slova a hudba doprovodil krátký film o Muchově díle. Tématem smutnějším byla dnes už téměř stoletá diskuse o tom, kam v Praze umístit odkaz velkolepého obrazového cyklu, který umělec nazval Slovanská epopej a věnoval za symbolickou jednu korunu hlavnímu městu Praze. Jeho představitelé se dodnes rozhodují o tom, kde podle přání autora postavit stánek důstojný tohoto daru. Je asi, bohužel pravdou, že málokdo si váží toho, co dostane zadarmo, byť to bylo sebecennější.

Závěrem mi dovolte citovat části úvodní řeči paní J. E. Sian MacLeod(ové), velvyslankyně Velké Británie, kterou pronesla v českém jazyce. Její obsah nejen posluchače dojal, ale vyjádřil pocity většiny přítomných. „...Umění Alfonse Muchy je velmi uznávané a našlo si své místo v srdcích lidí celého světa... většinu svého díla vytvořil v jiné velké evropské zemi, je dodnes symbolem propojení všech světadílů a Čech. Každý národ potřebuje poznat svou historii... Muchova Slovanská epopej má nejenom uměleckou hodnotu, ale i velmi důležitý historický odkaz, odkaz národa a jeho touhy po svobodě. Mucha byl hluboce přesvědčen, že znalost historických kořenů a osudů národa je nezbytná pro jeho zdárný vývoj a dnes vidíme důležitost tohoto odkazu možná víc než kdy jindy... Ráda bych rovněž vyjádřila svůj respekt Muchově nadaci a její práci. Vím, že nadace pracuje velmi aktivně na tom, aby našla ten správný domov pro Slovanskou epopej. Přeji Nadaci vše dobré v jejím úsilí.“

K těmto slovům není co dodat, snad jen to, aby začali takto cítit, ale především konat ti, kdo mohou svým rozhodnutím splnit přání nejen Alfonse Muchy, jeho blízkých a všech, kterým, jak napsal básník, ruka malířova otvírá nebe nad námi i nad Čechami.