Cesta k nesmrtelnosti táborského rodáka Oskara Nedbala

5-6 2010 Kultura česky

„Donedávna ležel nedaleko hlavní brány záhřebského hřbitova Mirogoj kamenný náhrobek obložený schránkami na světlo. Černá deska z mramoru pozlaceným písmem oznamovala poutníkům, že zde spočívá OSKAR NEDBAL, hudební skladatel a dirigent

* v Táboře 26. III. 1874
+ v Zagrebu 24. XII. 1930

Ač zemřel, zůstal živý a mluví k celému světu řečí svých nestárnoucích melodií z baletů a operet. Dokázal, že i smrtelník může být nesmrtelný. Jeho ostatky mezitím změnily místo svého odpočinku. Byly v roce 2006 převezeny do rodné vlasti a uloženy v kryptě vyšehradského Slavína mezi další velikány české minulosti. Tam snad Oskar Nedbal konečně najde věčný pokoj a mír.“ (s. 283).

Tímto „Epilogem“ končí na sklonku roku 2007 vydaný umělcův beletristický životopis z pera Miroslava Šulce „Cesta k nesmrtelnosti Oskara Nedbala“. Znalec Nedbalova života a díla 1) ve své poslední knize představuje Nedbala nejen jako mezinárodně proslaveného všestranného hudebníka - violistu, dirigenta a skladatele, ale také – a to především - jako člověka.

Na 283 stranách autor líčí umělcův bohatý profesní i soukromý život. Poutavou, místy takřka románovou formou oživuje Nedbalovy nejbližší z kruhu rodinného (v čele s otcem – táborským advokátem a vášnivým amatérským hudebníkem Karlem Nedbalem, první chotí Josefou pocházející ze známé táborské rodiny Setunských a druhou manželkou Marií) i ze zázemí přátel a spolupracovníků (včetně Antonína Dvořáka či přítele Josefa Suka a dalších).

V první části knihy M. Šulc popisuje hudbymilovné prostředí rodiny JUDr. Karla Nedbala (který se v roce 1877 zasadil o založení táborského „Hudebního spolku pro pěstování hudby orchestrální“, později vystupujícího pod názvem „Bolech“, který existuje dodnes!), zabývá se Oskarovým dětstvím a školními lety prožitými v Táboře.

V druhém oddíle zobrazuje Oskarova pražská konzervatorní studia v houslové třídě Antonína Bennewitze a v kompoziční třídě Antonína Dvořáka a vypráví o počátcích Nedbalova uměleckého rozletu s patřičným zdůrazněním role violisty ve světově proslulém „Českém kvartetu“ (v němž umělec působil v letech 1890 – 1906).

Další kapitola je věnována především Nedbalově dirigentské kariéře spojené se životem ve Vídni a prací s vynikajícím „Tonkünstlerorchestrem“ v letech 1906 – 1919 a rovněž vzestupu umělcovy skladatelské činnosti zejm. na poli baletu (např. „Z pohádky do pohádky“, „Princezna Hyacinta“, „Andersen“ aj.) a operety (např. „Polská krev“, „Vinobraní“, „Cudná Barbora“, Krásná Saskia“ aj.).

Nahlédneme-li do Šulcovy odborné analytické monografie „O. Nedbal“ (z r. 1959), dočteme se v tomto kontextu mj.:

„Naskýtá se otázka, proč byl vybrán právě Nedbal, když bezpečně víme, že v Tonkünstlerorchestru značně působily nacionalistické tendence, které také později podkopávaly Nedbalovy snahy o propagaci české hudby. Odpověď není tak jednoznačná, neboť přitom hrálo úlohu hned několik činitelů. Na prvém místě ovšem Nedbalovy výjimečné dirigentské kvality a nedostatek dirigentů jemu rovných. Dále mu pomohl i vliv různých vídeňských autorit, s kterými se Nedbal dobře znal (Mahler!)...Nedbal zakotvil ve Vídni trvale, to však neznamenalo, že závisel jen na Vídni. Jeho taktovka byla ceněna téměř po celé Evropě a vedení Tonkünstlerorchestru mu nijak nezabraňovalo, aby ve volných termínech hostoval i jinde“ 2)

.

Poslední tematický celek „Cesty k nesmrtelnosti“ pojednává o Nedbalově nelehké situaci v rodné vlasti po vzniku Československa, jíž skladatel vystihl slovy:

„Připadám si obdobně jako kdysi Mahler. Nedávno mě v Bukurešti označili za panslavistu, pro Vídeň jsem Čech a ve své domovině odrodilec“

. Autor osvětluje složité podmínky Slovenského národního divadla v Bratislavě (kde Oskar Nedbal později působil), jež podnítily nejen pozvolný ústup kompoziční činnosti, ale především umělcův předčasný dobrovolný odchod ze světa 24. prosince roku 1930.

„…Na Štědrý den dopoledne stoupal Oskar Nedbal do druhého patra záhřebského divadla. Ztěžka došlapoval na staré, dřevěné schody… Tváře měl pobledlé, záda shrbená pod tíhou nedávných týdnů… Konečně vstoupil do zkušebny… Mlčky kráčel k oknu a snažil se škvírou nečistot prohlédnout ven…“ Nechoďte tak blízko k oknu“, ozval se mladý kapelník. „Zídka pod ním je nízká, mohl byste přepadnout. A vy dnes nevypadáte dobře…“.

Nedbal varování nedbal. Byl příliš zahlcen vzpomínkami na minulost, svou minulost, plnou slávy i hořkosti. Vše viděl náhle zcela jasně – první lásku, zrození nového člověka, smrt nejbližších. Znovu pocítil smyslnou vášeň kolegovy manželky. A to město na krásném modrém Dunaji. A pak volný pád přes marný pokus zastavit se v Praze, až do Bratislavy, kde na něj čekají rozzuření lidé, něco vykřikují a hrozí pěstmi. Za nimi se tyčí chamtivá pevnost věznice.

Nedaleký kostel se připomněl jedenácti údery svého zvonu. Z kalné oblohy začaly padat drobné vločky sněhu a na zamrzlé zemi utvářely bílý koberec, místy prošlapaný teplem chodců do hnědé břečky. Muž u výhledu náhle procitl. V astmatickém záchvatu si rázně roztrhl límec u košile a prudkým pohybem rozevřel okno. Ledový závan ho srazil zpátky, ale svým dotekem zmrazil všechny potíže. Znovu postoupil vpřed a tu se mu zdálo, že ty dlažební kostky tam dole se k němu zvedají s nabídkou věčného klidu, zbaveného všech nesnází života.

„Pozor, Mistře!“ zazněl za ním výkřik. Pozdě. Čas vypršel, osud se naplnil…“ 3)

Slavného rodáka dnes v Táboře připomíná záhlaví v názvu divadla (Divadlo Oskara Nedbala) a základní umělecké školy (ZUŠ Oskara Nedbala). Skladatelův rodný dům v Palackého ulici je označen pamětní deskou. Umělcovo celoživotní přání

„odpočívat navěky v tichých stráních Táborska“

však vyslyšeno nebylo.

Dny Oskara Nedbala v Táboře

Na sklonku roku 2010 uplyne 80 let od skladatelova tragického skonu. Z iniciativy táborské rodačky (muzikoložky a pedagožky ZUŠ O. Nedbala Tábor a konzervatoře v Č. Budějovicích) Dr. Ludmily Peřinové se letos poprvé spojuje několik kulturních institucí města Tábora k adekvátnímu uctění umělcovy památky. Ve dnech 26. – 28. listopadu proběhne malý festival „Dny Oskara Nedbala“. V Divadle O. Nedbala se uskuteční 3 nedbalovské hudební večery odlišného dramaturgického řešení: operetní recitál sólistů Státní opery Praha; komorní koncert česko-lucemburského tria Alea (sponzorovaný G. Piperem ze společnosti MusicEnterprise Luxembourg) a koncert táborského orchestru Bolech (který za svého života sám O. Nedbal vícekrát dirigoval). Návštěvníci festivalu si budou moci prohlédnout dvě výstavy zaměřené k umělcově osobnosti a dílu a zakoupit si sborník nových odborně popularizačních statí věnovaných skladateli v redakčním zpracování L. Peřinové. V ZUŠ O. Nedbala proběhne muzikologická konference, během níž by L. Peřinová ráda podnítila založení nové Mezinárodní společnosti Oskara Nedbala. Zájemci ze zahraničí, kteří by se tvůrčím způsobem chtěli do aktivit potenciální „Nedbalovy společnosti“ zapojit, jsou vítaní a mohou se kdykoli ohlásit na adrese ludmila.p@quick.cz.

1. M. Šulc vydal již v r. 1959 obsažnou odbornou analytickou monografii „Oskar Nedbal“. Známé jsou také další autorovy knižní publikace „Papá Offenbach“, „Johann Strauss a ti druzí“, „Česká operetní kronika“ aj.
2. Šulc, Miroslav: Oskar Nedbal. Praha: 1959 ???
3. Šulc, Miroslav: Cesta k nesmrtelnosti Oskara Nedbala. Praha: J. Poberová 2007, str. 281, 282. Zájemci si uvedenou zbeletrizovanou biografii mohou objednat na adrese Nakladatelství Jaroslava Poberová, Krakovská 17, Praha 1 nebo na www.poberova.cz

Ludmila Peřinová