Lidice - Když to nepůjde, postavíme je ke zdi

    V protektorátu prosakovala mezi lid slova z tajné řeči říšského protektora Reinharda Heydricha, pronesená 2. října 1941 v Černínském paláci v Praze, že "v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše", že "první říšská univerzita před Krakovem a před Vídní byla založena zde v Praze" a že "tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat."
    "Když to nepůjde, postavíme je ke zdi," prohlásil Heydrich roku 1942. Tak se také jmenuje výstava, kterou český pokrokář, Karel Srp, kandidát na Cenu Jana Masaryka Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, uspořádal na volném prostranství u stanice metra Malostranská. Inauguroval ji Srpův přítel, předseda vlády Miloš Zeman a pět dalších ministrů. Výstava obsahuje autentické dokumenty k 60. výročí atentátu a k jeho pomstění vyvražděním obyvatel Lidic a Ležáků.
    Lidice byly srovnány se zemí 10. června 1942. Vyvolalo to obrovský mezinárodní ohlas. Velká Británie a Francie se konečně rozhodly zneuznat Mnichovskou dohodu a vzít vážně Benešovu akci v Londýně. Na celém světě se vzedmula vlna odsouzení lidického masakru. Omezím početné příklady zejména na Latinskou Ameriku, a to proto, že byla českým problémům nejvzdálenější a tudíž její podpora naší věci v té době nanejvýš překvapivá. Listuji ve svém počítači, kam jsem si po léta ze svého zájmu ukládal data po návštěvách Lidic s krajany ze zámoří.
    Nejvíc se do mé paměti vryla nabídka Samuela Jelínka z Kanady, který po válce obnovené vesnici hodlal darovat dvě kravičky a býčka ze svého chovu. Když jsem ho Lidicemi provedl, uznal, že byly-li Lidice před válkou zejména noclehárnou pro kladenské horníky, nové Lidice se zemědělské výrobě nevěnovaly vůbec.
    Ale teď už k historii, které jsem přítomen nemohl být. V počítači mám u jména krajana v Chile Francisca Otty napsáno, že čin nacistů se hluboce dotkl latinskoamerické duše - a to nejen té českého či evropského původu. "Lídice" se stalo křestním jménem mnoha latinskoamerických žen a Santiago nazvalo jednu z ulic Lidickou. Otta namaloval dvojobraz věnovaný Lidicím před a po tragédii. Lidice před vyhlazením jsou téměř ladovskou idylou: malebná vesnička s renezančními štíty, školou a kostelíkem, tlustý hostinský-řezník ve dveřích hostince drží v levé ruce zabitého pašíka, kovář v rozevřených vratech kovárny a zedník na rozestavěném domku, rolník opřený o typický starý pluh, rybář na skládací stoličce vytahující kapra z rybníka, tlachající babky s nůší na zádech, dívka kropící konví zahrádku, děti pletoucí věnce a pouštějící draka, který se vznáší nad oblými kopci. Sousední obraz je siluetou trosek v planoucím ohni. Ze špičky kostelní věže se právě odlamuje kříž, četa vojáků v přilbách střílí do seřazených mužů, babičky klečící před vojáky, oběšený muž, nacistický tank, vlajka s hákovým křížem a hajlující důstojník. Tento obraz, jenž se zachoval jen na fotografiích reprodukovaných dobovým tiskem, se mimoto na tisících pohlednic stal mementem. Dokonce německá chilská organizace Alemania Libre uspořádala ve prospěch Lidic v Chile sbírku.
    Krajanský spolek Círculo Chileno - Checo pořádá upomínkové akce k výročí vyhlazení Lidic. Původní, již zničenou a malou pamětní desku, obnovili. Rovněž byla nově natřena zeď domu, na niž je deska umístěna a kovová tabulka označující ulici. Nová deska je z bílého mramoru o rozměrech 40x30 cm, s rytinou květu růže a s vytesaným španělským textem "Ciudad mártir de Checoslovaquia. EEl 10 de perdura en la conciencia de la humanidad. Círculo Chileno- Checo, 10-VI-1999." (Mučednické město Československa. 10. června 1942 jej hitlerovské hordy vyhladily do posledního muže. Jeho jméno trvá navěky ve vědomí lidstva.) Akci financoval laureát Ceny JM Gratias agit Milan Platovský, předseda Chilsko-české obchodní komory.
    Ve čtvrti San Jerónimo hlavního města Mexika bylo inaugurováno divadlo Lidice patřící ke špičkovým městským divadelním scénám. Samotná čtvrť San Jerónimo obdržela přízvisko Lidice vládním rozhodnutím v srpnu 1942. Jméno Lidic je v hlavním městě přítomno ve jménu čtvrti San Jerónimo Lidice, náměstí Plaza Lidice, základní školy Lidice v téže čtvrti, nově ve jménu divadla Lidice a částečně i v ženských křestních jménech Lidice.
    V uruguayském Montevideu stojí na náměstí Lidice památník uctívající tuto českou obec. Pomník Lidicím byl postaven bezprostředně po jejich vypálení také v Canelones.
    Obec Santo Antonio de Capivary v okrese Rio Claro v brazilském státě Rio de Janeiro byla přejmenována na Lidice v roce l944 na základě žádosti českých a slovenských krajanů žijících v Brazílii a z iniciativy tehdejšího čs. chargé d affaires a.i. v Brazílii (od 9. l2. l942) dr. Vladimíra Noska. Guvernér státu Rio de Janeiro Ernan do Amaral Peixoto podepsal dekret-zákon Rio de Janeiro č. lO63 v záležitosti přejmenování dne 28. 2. l944. Slavnostní akt přejmenování obce, odhalení pomníku Fénixe na počest obětí českých Lidic na hlavním náměstí, zároveň s otevřením školy nazvané President Edvard Beneš, se uskutečnil lO. 6. l944. Z Ria byl tehdy vypraven celý vlak do Lidic. Mezi jinými tam byli velvyslanci USA, Velké Británie, Francie atd.
    Každoroční oslavy pojmenování brazilských Lidic, spojené s pietní vzpomínkou na české Lidice, se konají za účasti představitelů státu Rio de Janeiro, okresu Rio Claro, čs. zastupitelských úřadů v Brazílii (buď velvyslanectví v Brasília nebo generálního konzulátu v Rio de Janeiru), krajanských spolků (Česko-brazilský kulturní svaz, Kulturní svaz Čechů a Slováků v Brazílii, Sdružení bývalých československých bojovníků) i jednotlivých krajanů.
    V roce l992 se tyto oslavy začaly nazývat "Svátkem míru" (Festa da Paz) s novou koncepcí. Svátek míru v brazilských Lidicích pokračuje v dosavadní tradici oslav a pietní vzpomínky, ale navíc využívá atraktivní polohy obce v oblasti přírodní rezervace Atlantický les, blízkosti přímořského lázeňského střediska Angra dos Reis, možnosti spojení Angra dos Reis s Lidicemi úzkokolejným turistickým vláčkem a místní specializované zemědělské produkce (med, sýry, marmeláda, fíky a fíkové likéry) k přilákání turistického ruchu z turisty přeplněné oblasti Rio de Janeira formou lidové veselice (poutě), hojně navštěvované obyvateli okolních měst a obcí.
    Ještě před těmito mírovými slavnostmi bylo dostavěno a slavnostně zprovozněno v brazilských Lidicích nové kulturní středisko, které nese jméno paní Ludmily Dolores Baťové de Echeverria.
    V dubnu 1998 otevřeli v brazilských Lidicích českou galerii. Byla vybudována v prvním patře Českého domu, kde prefektura investovala značnou částku do úpravy čtyř sálů a přilehlých prostor, v nichž galerie sídlí. V jednom ze sálů je umístěna expozice loutek, které vytvořil Antonín Muller, ve zbývajících třech sálech a na chodbách jsou obrazy Renaty Hrehorovské, Aleny Petříčkové a Josefiny Garaiové. Dvěma obrazy pro galerii přispěla také paní Yolanta Soumarová, proslulá česká malířka žijící v Sao Paulu.