Rozloučení s Boženkou Šamánkovou.

Jakoby se nám do Sydney navracelo léto, kvetou všechny jarní keře a večer zpívají cikády tak hlasitě jak jen dovedou. Měla bych stát na verandě s telefonem v ruce a volat moji milou Boženku a říkat: "Slyšíš ty cikády, ty zase dnes večer vyvádějí." A ona by jako obvykle odpovídala: "Slyším je tak dobře, jako bych tam stála s tebou."
Cikády zpívají, ale já nemám komu telefonovat.
Paní Božena Šamánková zemřela tři dny před svými 96 narozeninami, ve středu 17. dubna 2002 v nemocnici, v sydneyské čtvrti Concord.
Zemřela a bude pochována do hrobu daleko od domova, ale nebude a nemůže být zapomenuta.|
Česky mluvící a čtoucí komunita v Sydney pomalu ubývá, ale knihy naší krajanky paní Boženy Šamánkové zůstávají nejen v dobré paměti zdejších Čechů a Moravanů, ale jsou i v jejich knihovnách.
Někdy začátkem osmdesátých let, kdy jsem ještě pracovala pro české vysílání v Sydney, mi přinesla přečíst verše| paní Boženky její přítelkyně, paní Anežka Tondrová. Básně v sobě měly tolik opravdového citu, že jsem neodolala a připravila z nich program do rádia. Byla jsem samozřejmě moc ráda, když jsem zjistila, že se nelíbily jenom mně samotné, ale i posluchačům.
Od básní pak byl jen krůček k poznání, že paní Božena píše také prózu. Jeden z jejích rukopisů jsem poslala spisovatelce Blance Kubešové do Švýcar. Z jejích rukou se dostal k dr. Jaroslavu Strnadovi, který udělal první edici a doporučil rukopis k vydání. První kniha paní Boženy, kterou dostali naši čtenáři do rukou, měla titul Útěk z domova a líčila dramatický útěk manželů Šamánkových s třemi malými dětmi v únoru 1949 z komunistického Československa přes zasněžené pohraniční lesy do Německa.
Druhou knihu, životopisný román Andělské schody editoval dr. Jan Jirásek a dovídáme se z něj nejen jak malá Božena vyrůstala v jihočeské Lásenici, ale podává i ucelený obrázek života na české vesnici v prvních desetiletích tohoto století. Po téměř totálním zničení typického českého venkovského života a jeho staletých tradic, je tento životopisný román snad jeden z posledních dokumentů násilně ukončené epochy.
Koncem minulého roku byla paní Božena Šamánková jmenována čestnou občankou Lásenice u Jindřichova Hradce. Rozhodně nejen za svůj román Andělské schody si toto vyznamenání jistě zaslouží.
Pokračováním Útěku z domova se stal další román Perpetuum Mobile, který popisuje život české rodiny, která emigrovala do Austrálie začátkem padesátých let. Osudy rodiny Šamánkovy jsou si jistě velice podobné s osudy jiných českých rodin, které v té době skončily svou pouť za svobodou pod Jižním křížem. Knihu opět editoval dr. Jan Jirásek.
Poslední kniha Opál na dlani s podtitulem Nezvyklé povídky je| nevšední, ale zato velmi upřímnou zpovědí o zvláštních a jistě neobvyklých zážitcích, které Boženu Šamánkovou provázely již od útlého dětství.
Tuto knihu, která vyšla v roce 1999 Božena Šamánková zakončila krátkou básní :

Božena Šamánková se narodila ve Stráži u Jindřichova Hradce r. 1906. Dětství a ranné mládí prožila v nedaleké obci Lásenice. Tam také| v místní škole ukončila svá školní léta. Později odešla sloužit do Jindřichova Hradce a posléze do Prahy. V Praze se také vdala a stala se matkou tří dětí.
Její starší syn zemřel před dvěma lety, mladší syn žije v Sydney a dcera je provdaná v USA.
V pondělí 22. dubna, v den Boženčina pohřbu od rána pršelo. Jen sem tam se objevilo sluníčko. Smutný den.
Neměly jsme spolu žádný domluvený rituál, ale když jsem jí pravidelně telefonovala, vždycky se nejdříve ozvalo jakoby nesmělé -- haló? A potom moje -- Boženko! A odpověď vždy stejná, tím milým radostným hlasem -- To jsi ty Janičko!
Je to velký dar potkat v životě takového člověka jakým byla Boženka Šamánková.