Gustav Frištenský - Živá legenda – znal ho celý svět (1879–1957)

1-2 2010 Ostatní česky
obálka čísla

„Vítěz v boji mnohém, udivils kruh zemský, budiž navždy sbohem, Gustave Frištenský!“ Toto čtyřverší napsal básník Petr Bezruč ke dnu Gustavova úmrtí 8. dubna 1957 a zaslal je jako epitaf tohoto dni z Kostelce na Hané. Oba mistři svého oboru, i když úplně rozdílného, byli dobrými přáteli. Gustav Frištenský, slavná legenda českého sportu, před 110 lety začínal svou zápasnickou kariéru v Brně. Odkud začít vzpomínku na jednu z nejpopulárnějších osobností českého sportu? Běhá jako Zátopek, chytá jako Plánička, silný je jako Frištenský. Tři slavná jména bývalých českých sportovců, která stále zůstávají v paměti lidí, a to nejen příznivců sportu.

Synek z venkovského gruntu v Kamhajku u Kolína, kde se narodil 18. května 1879.

Řeckořímský zápasník, nejstarší ze čtyř bratří (také známých zápasníků), s krásnou tváří, kudrnatými vlasy a pro tuto dobu s neobvykle harmonickou postavou, byl na začátku dvacátého století považován za nejsilnějšího a nejkrásnějšího muže monarchie.

V únoru 1903 se v holandském Rotterdamu konalo mistrovství Evropy v zápase řeckořímském. Gustav obětoval všechny své úspory a odjel do Holandska na vlastní náklady jako zcela neznámý a všemi podceňovaný 24letý mladíček. Po více než dvaceti hodinách strávených v sále divadla Gustav poráží poslední dva soupeře, bývalé mistry Evropy. O chvíli přebírá zlatý pás a vavřínový věnec mistra Evropy. Noviny oslavily jeho překvapující úspěch ještě před jeho návratem z Rotterdamu do Brna. Bohužel nenalezl pochopení u svého dosavadního zaměstnavatele Moritze Soffera, který ho za jeho „rváčství“ již nepřijal zpět do práce. Ale také jiní zaměstnavatelé v tehdejším německém Brně nechtěli českého rváče přijmout do zaměstnání. Půl roku doléhaly na nezaměstnaného, ale stále známějšího Gustava zlé časy. Mezitím přicházely profesionální nabídky k zápasům za dobrý plat. Mezi nimi velice lukrativní nabídka z Finska, konkrétně z Helsinek. Frištenský se konečně rozhodl, že tuto nabídku přijme.

K této příležitosti Klub Hellas pozval z pěti klubů v Čechách a na Moravě nejlepší zápasníky, aby se přišli naposledy měřit s amatérem Frištenským. Přijelo celkem 20 nejlepších zápasníků. Ve 4 hodiny odpoledne začalo v přeplněném sále Besedního domu v Brně gigantické zápasení jednoho proti dvaceti. V sedm hodin večer odpískal náčelník Richard Hromada poslední vítězný boj Frištenského. Po odpočítání tříminutových přestávek trvalo těchto dvacet klání s položením soupeře na lopatky dvě hodiny! Rekord, který možná platí dodnes. Čistý výnos z této „oslavy“ věnoval Gustav ve prospěch dobročinný.

Tak se rozloučil Gustav Frištenský s amatérstvím a s Brnem a druhý den odjížděl daleko na sever do Finska za novým povoláním a za mnoha úspěchy na čtyřech světadílech.

Jako amatér (1898–1903) nebyl ve dvou tisících zápasů ani jednou poražen. Byl všestranný atlet až do konce života. Zvedal s úspěchem činky (100 kg nadhozem 18x, 110 kg jednoruč 1x), byl mistrem Čech v hodu diskem, sprintoval 100 m za 14,8 sekundy, jezdil na kole, vesloval a moc rád běhal a plaval.

Koncem října 1913 odplul se ženou Miroslavou a bratrem Františkem, rovněž výborným zápasníkem, do Ameriky. Ale Amerika se o evropský zápas nezajímala. Měla svůj vlastní styl – „catch-as catch-can“, nebo „chyť jak můžeš“, ten dovoloval téměř vše. Přitahoval tisíce diváků a velké výdělky lákaly i evropské profesionály. Tady však jejich tituly nic neznamenaly. Gustav vzal Ameriku hákem. New York, Boston, Baltimore, Cleveland, Chicago, Saint Louis, Montreal, a u nohou mu ležely skalpy slavných amerických borců. Obdivuhodně rychle Frištenský ovládl styl zápasu, se kterým se teprve před několika týdny seznámil. Porazil na šedesát domácích a zahraničních protivníků, ale tomu poslednímu nečekaně podlehl. Připravil se tak o utkání s profesionálním mistrem světa ve volném stylu Grankem Gotchem. Zmařená šance Gustava hodně dlouho mrzela.

Jeho profesionální kariéra trvala neuvěřitelných 36 let (1903–1939). Odzápasil na 8 tisíc profesionálních bojů a odcházel z žíněnky jen s minimálním počtem porážek. Pokaždé vzbudily údiv a byly spíše souhrnem nešťastných okolností než neuměním českého goliáše. Jeho vystoupení odhadem sledovalo 25 milionů diváků v Evropě, Asii a Americe.

V roce 1929 se stal znovu mistrem Evropy, tentokrát profesionálů v Praze. O dva roky později – to mu bylo již dvaapadesát let – obsadil na 1. mistrovství slovanských národů v pražské Lucerně druhé místo. Se žíněnkou se oficiálně rozloučil až v šedesátce.

Jak trénoval a jaký byl člověk

Cvičil denně vlastně až do konce života. Všechno si sám vymýšlel – činky, přístroje (nechával si je vyrábět, jakési předchůdce dnešních zařízení fitcenter), cviky, zátěže, dokonce i stravu, která již tenkrát odpovídala ideálnímu jídelníčku dnešního vrcholového sportovce. Nikdy nekouřil a nepil a vždy se hrdě hlásil k svému češství. Zejména ve Vídni a v Americe důsledně dbal o správnou transkripci svého jména – s háčkem a čárkou. Za nacistické okupace finančně podporoval rodiny vězněných a popravených vlastenců. Pak také sám za to poznal „slasti“ Pečkárny, Pankráce a dalších věznic nacismu. Pomáhal a radil mladým, radoval se ze života omladiny. Sám sice byl ženatý, ale děti neměl.

Po dlouhých cestách se rád vracel do svého domu v Litovli, kde často posedával a diskutoval se svým osobním přítelem básníkem Petrem Bezručem a vítal mnoho osobností z celého světa ve svém privátním muzeu.

Po válce žil velice skromně a bez stálých finančních příjmů. Nový režim bývalé profesionály neodměňoval. Prodával nějaké své těžce vybojované trofeje a nadále vystupoval v exhibičních zápasech, aby se uživil. Slabou náplastí mu bylo udělení titulu Zasloužilého mistra sportu v roce 1956.

V anketě Rudého práva v roce 1966 o nejlepšího československého sportovce všech dob se Gustav umístil na čestném sedmém místě. Ještě v 72 letech stál na zápasnických stupních vítězů na seniorském turnaji ve Vracově u Kyjova.

Nad slavnou zápasnickou kariérou Gustava Frištenského se již navršilo hodně času, ale legenda o něm stále přetrvává. Zemřel 8. dubna 1957 stár 78 let ve své vilce v Litovli.

František (Frank) Frištenský

Frank Fristensky, Durango, Colorado (nyní přechodně v Brně); je prasynovec Gustava Frištenského. Ke svému článku dodává: „Shromažďuji jeho památky, a jestli někdo ze čtenářů Českého dialogu si na nějakou historku o GF pamatuje, rád bych ji slyšel.“ Kontakt: ffristensky@hotmail.com.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012