Modlitba z konce roku 1939

Dr. Emil Sobota, ministerský rada v kanceláři prezidenta Československé republiky, byl zavražděn nacisty na samém sklonku jejich panování 24. dubna 1945. Zanechal po sobě rozsáhlé literární a vědecké dílo. Ukázka z knihy „Co byl Protektorát“, vydané v nakladatelství Kvasnička a Hampl, svědčí o jeho moudrosti a jasnozřivosti:

„Otče náš, který k nám občas sestupuješ s nebes, abys nás vyzkoušel a zároveň stál při nás, zdá-li se Ti, že se osvědčujeme: Neprosíme Tě, abys od nás odňal tento kalich hořkosti, neboť dnes již víme příliš dobře, že Tvoje vůle není, aby nás minul…

Jest nám známo, že vcházíme do údolí smrti a nevíme, jak dlouho nám bude jím procházeti. Snad léta, snad desetiletí. Čím kratší bude ta doba, tím zajisté strašnější. Možná že nic z oněch hrůz, na které se náš národ ve své historii pamatuje, nebude se moci vyrovnati tomu, co nás nyní čeká. Útisk minulé světové války bude možná jen nevinnou předehrou muk, která nás nyní čekají. Snad Havlíčkovo martyrium bude se zdáti selankou ve srovnání s tím, co bude nutno prožíti synům a dcerám našeho lidu v nejbližší době. Snad budeme míti tisíce Havlíčků. Snad pobělohorská tragedie sedmadvaceti českých pánů se ukáže nevinnou scénou proti tomu, co nám osud chystá pro nejbližší léta. Nejsme tak zpupní, abychom se bili v prsa a zapřisáhali se hrdly a statky, že vyjdeme z noci a zátopy tak čistí a neporušení, jak jsme do ní vkročili. Až bude svítati a kohouti zakokrhají, snad leckdo z nás zapláče, že zapřel ústy své mistry…

Dej především, abychom zůstali až do smrti bratry ve svém lidu, aby nikdo z nás neobtížil své svědomí životem druhovým za cenu záchrany vlastního, tím méně pak pro věc nepřítelovu. Jestliže ten či onen z nás bude nucen k tomu, aby políbil železný prut, kterým nás budou bíti, ať za to nevzdává díky jménem národa!

Budeme-li lháti, abychom ušli záhubě a aby jí ušli naši druzi, nechť nikdy neselžeme více, než kolik je nezbytno k tomuto účelu. Nechť nikdy nezdomácníme ve své lži tak, abychom zapomněli, co je naše pravda. Nechť dovedeme odpustit těm, kteří nehřešili víve, nežli ještě lze s Tvým odpuštěním. Těm však, kteří by zaprodali ďáblu své duše či kdož by s ním dokonce chtěli usilovat o duše nás všech ostatních, těm, otče, nikdy neodpouštěj jejich viny, jakož ani my jim na věky neodpustíme. AMEN.“