Česko-brazilské historicko-umělecké styky

ZVĚDAVOST VÍTĚZÍ NAD NEVĚDOMOSTÍ

Brazílie a její poznání nepřímé a na dálku

Kromě přirozeného ústního šíření zpráv o objevu Ameriky, a v jejím rámci Brazílie, nás musejí zaujmout úvodem první písemné, zejména tištěné informace v češtině o těchto událostech. Jako doklady počátečního seznamování jeví se zejména „intelektuální“ cesty prostřednictvím map a knih, jež patří do tohoto poznávání na dálku, které je odpovědí na objev nové země Portugalci v roce 1500. V českých sbírkách se zachovala dlouhá řada map a glóbů, které zachycují tvářnost Brazílie v mezích dobového poznání. Snad nejvýznamnější podíl na uvědomování si nové obrovské země měly mapy, a to zejména z amsterdamské dílny vedené Claeszem Janszem Visscherem. K nim se připojují glóby, které i dnes najdeme ve většině klášterních knihoven a určitě zdobily i mnohé aristokratické a měšťanské knihovny či domácnosti.

Mapa Brazílie se v jednom případě dostala až na kazatelnu, s obrazem Nového světa se tak mohli seznámit i obyčejní lidé neznalí písma. Současně se povědomí o novém kontinentu projevuje na architektonické výzdobě kostelů i šlechtických sídel, když se Amerika a indiáni (jako ztělesnění „dobrého divocha“) stávají námětem pro fresky a sochy. Jejich znázornění kolovala v četných grafických listech. Zajímavá je skutečnost, že Amerika je nejprve prezentována jako divoška (indiánka) a později nabývá rysů velké dámy. Pokud jde o knihy, nejen v českých klášterních a šlechtických knihovnách najdeme knihy o Brazílii v nejrůznějších jazycích (německy, holandsky, latinsky, francouzsky apod.), ale i v Brazílii se dochovaly knihy vytištěné v Čechách. Docházelo tedy k výměně informací, zejména díky jezuitům, kteří, jak uvidíme v následujících kapitolách, drží jednoznačný primát v poznávání Ameriky, a to nejen v českých zemích.

Holandská Brazílie

Jak vyplynulo z předcházející kapitoly, významným přínosem pro poznání Brazílie v českých zemích byly zejména holandské materiály (dílna Claesze Jansze Visschera). Šlo o poznání z první ruky, neboť Holanďané se pokusili, bez dlouhodobého úspěchu, Brazílii dobýt (zůstal jim jen pruh dnešního Surinamu). Právě s nimi se dostali do Brazílie první doložení Češi, lékař Šimon Kohout de Lichtenfeld a voják Jiří Kryštof Kaplíř ze Sulevic. I když jejich osudy jsou zdokumentovány, oba padli ve vojenském střetnutí, jejich působení nepřineslo pro naše poznání nic.

Jako zdroj informací zůstávají tedy především mapy, které se dodnes dochovaly v nejedné sbírce. V duchu tehdejší doby mapy přinášely i grafické informace o krajině a jejích obyvatelích. Protože Holanďané s sebou vezli také malíře, aby dokumentovali nově dobývanou zemi, stalo se, že několik obrazů, jednoho z nich, Franse Posta se dostalo i do českých sbírek. Jedna z nejúplnějších informací o nezkrotné přírodě, považované tehdy za rajskou, se dostala do arcibiskupského paláce v Praze, kde dodnes tvoří součást výzdoby. Jde o tapisérie zvané Nová Indie (tj. Amerika). Podle kreseb a maleb Franse Posta a Alberta van Eckhout je na objednávku biskupa Příchovského provedl francouzský designér Françoise Desportes.

Život a dílo českého jezuity Samuela Fritze (1654-1725) | První mapa řeky Amazonky

První významnou českou stopu na brazilské půdě zanechal až jezuita Samuel Fritz. Narodil se v Trutnově roku 1654 a jako Čech byl zaregistrován na univerzitních studiích. 3. 6. 1683 žádal o vyslání na misie; přes Cartagenu přicestoval roku 1685 do Quita, aby dále pokračoval do provincie Horní Maraňón k indiánům kmene Omáguas, mezi nimiž pracoval 20 let. Založil téměř 40 misií. Počátkem roku 1689 Fritz podnikl cestu po proudu Amazonky, během níž onemocněl a musel vyhledat pomoc v Pará. Avšak guvernér považoval Fritze za španělského špiona a uvěznil ho; z vězení se dostal až na rozkaz portugalského krále po 18 měsících, do své misie se tak vrátil až roku 1691. Tato zkušenost z něj učinila ochránce indiánů a obránce práv španělského krále v územním konfliktu s Portugalskem. O všem si psal deník, který je dodnes zdrojem informací o životě indiánů. Na základě svých měření prováděných během výpravy také zhotovil první přesnou mapu Amazonky a jejího povodí. Roku 1691 vyšla tiskem a na počátku 18. století se dočkala nového vydání. Fritz zemřel roku 1725 ve vesnici Jéberos (dnešní Peru).