* Z kalendáře vědeckých objevů a osobností: František Pošepný

Loni jsme si připomněli 170. výročí narození jednoho z mnoha českých vědců a objevitelů, jejichž práce byla oceněna mnohem dříve v zahraničí než doma, geologa a montanisty profesora Františka Pošepného. Do světové historie přírodních věd se zapsal jako jeden ze zakladatelů petrorafie – nauky, zabývající se studiem hornin. Přešel od pouhého popisování jejich minerálního a chemického složení, textury a struktury, také k poznávání genetického vývoje a položil tak základy moderní ložiskové geologie.

Narodil se 30. dubna 1836 v podkrkonošské Jilemnici, vystudoval přírodní vědy na pražské polytechnice a poté ještě Báňskou akademii v Příbrami, kam se později v roce 1879 na deset let znovu vrátil, tentokrát jako mimořádný a posléze řádný profesor geologie a analytické chemie. Mezitím však prošel, většinou ve státních službách (jako pracovník Říšského geologického ústavu ve Vídni, báňský geolog pro Uhry, montánní geolog ministerstva orby), bohatou praxí po celé tehdy rozsáhlé habsburské monarchii; mimo českých zemí působil především na Slovensku a v Sedmihradsku. Výbušná povaha, zábrany v práci ze strany majitelů dolů a neporozumění místních úřadů vedly k jeho častým osobním konfliktům a překládáním, přesto však všude shromáždil bohatý studijní materiál a své poznatky publikoval v odborných časopisech.

Na jejich základě také vyslovil převratnou teorii o vzniku rudných ložisek, kterou zpracoval ve stěžejním anglicky napsaném (nikdy do češtiny nepřeloženém) celoživotním díle „The Genesis of Ore-Deposis“, předloženém v roce 1893 na mezinárodním sjezdu inženýrů v Chicagu. Zde práce způsobila senzaci a získala autorovi značné mezinárodní uznání. Mimo tohoto ohlasu měla Pošepného výzkumná aktivita mimořádný význam rovněž pro české, zejména příbramské hornictví. Zpracoval rozsáhlé studie o příbramském rudném území, zabýval se i zlatonosnými rudami ve středních Čechách a řadou dalších konkrétních problémů.

Zdravotní potíže a četné neshody s rakouskou byrokracií vedly nakonec v roce 1889 k předčasnému odchodu prof. Pošepného do výslužby a přestěhování z Příbrami do Vídně, kde se mohl nerušeně věnovat další soukromé vědecké práci. Zemřel v Döblingu 27. března 1895.