Jak jsem se setkala s Evičkou na poštovní známce

Lidské osudy a setkání jsou nevyzpytatelná. Všechno to začalo v Hlávkově koleji v Praze 2, kam se nastěhoval můj budoucí manžel, tehdy v r. 1937 student techniky. Seznámil se tam s mnohými dobrými studenty, mimo jiné se studentem biologie Ladislavem Haňkou. Oba mladí muži se spřátelili a zůstali v písemném styku i potom, kdy Němci zavřeli vysoké školy a zabrali studentské koleje.

Po válce se oba rozhodli odjet z vlasti, a tak se nakonec ocitli v USA – můj manžel v Bostonu, Massachusetts, a pan Haňka v Michiganu. V letech 1953 jsme se s manželem vydali autem na západ a chtěli jsme přejet celé Spojené státy. Tehdy už pan Haňka byl ženat a měl děti. Když se dověděl o našich plánech, pozval nás, abychom se u nich v Michiganu zastavili. To se také stalo. Poznali jsme celou milou rodinku a strávili u nich asi dva dny. Všimli jsme si, že měli na zdi pěkný zarámovaný obrázek – a to kopii té známé poštovní známky, na které je prezident Masaryk s malým krojovaným děvčátkem v náručí. Jelikož jsem ihned známku poznala, poznamenala jsem: „Kdopak asi byla ta dívenka v tom kroji? Často jsem o tom přemýšlela.“ A ejhle, paní Haňková odpověděla: „To vám mohu říci. Ta holčička, to jsem byla já. Byly mi asi tři roky.“

To bylo překvapení! A tak jsem se dověděla další detaily: Fotografie TGM s děvčátkem byla pořízena při návštěvě prezidentově ve Žďáru nad Sázavou v r. 1928. Na náměstí se sešlo hodně lidí, mezi nimi i Evička Neugebauerová s maminkou. Jelikož Evička v davu dospělých lidí nic neviděla, tak se od maminky vzdálila a došla si až na tribunu, aby viděla pana prezidenta pěkně zblízka. Pan prezident ji zvedl a zeptal se jí: „Kdepak máš maminku?“ A tak byl obrázek pořízen a maminka Evičky se také našla!

Později jsme se s Haňkovými už osobně nesetkali, ale věděli jsme o sobě a občas jsme si vyměnili lístek či dopis. Všichni jsme se stali členy Společnosti pro vědy a umění v USA – takže jsme občas četli či slyšeli o Haňkových a oni zase o nás.

Haňkovi dlouho bydleli a pracovali v Kalamazoo, Michigan. Dr. Haňka, mikrobiolog, pracoval pro Upjohn, Co. a paní Eva byla učitelkou jazyků. Dr. Haňka se mnoho let zajímal o osudy Hlávkovy koleje, kterou zabrali napřed nacisti a po nich komunisti a myslím, že se zasloužil o to, že kolej byla zase vrácena do studentské správy několik let po sametové revoluci. V posledních letech jsem už neměla s Haňkovými žádný kontakt, a tak nevím, jsou-li dosud živi. Velmi ráda ale na ně vzpomínám.