Nová kniha „To byla Milada Horáková“

Známá historička a spisovatelka literatury faktu Zora Dvořáková (*1934) kromě mnoha knih o významných osobnostech naší země (Masaryk,Tyrš, Klácel, Zítek, Myslbek) už jednu knihu o Miladě Horákové (1901 – 1950) napsala před lety spolu s Jiřím Doležalem (O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě, 2001). Ale krátce poté jí byl zpřístupněn z vyšetřovacích spisů ministerstva vnitra objemný fascikl s označením Materiál doličný. A v něm fotokopie písemných dokumentů, týkajících se Milady Horákové. Originály byly vydány její dceři Janě Kánské, která žije v USA.

V onom svazku byly ještě v zapečetěných obálkách další fotografie Milady Horákové, také její různé legitimace a průkazky a navíc i doklady, týkající se jejího muže Bohuslava Horáka (1889 – 1976). Zatímco ona byla odsouzena k trestu smrti a popravena v červnu 1950, on už v den zatčení své ženy v září 1949 uprchl do Německa a od roku 1954 žil v exilu v USA. Jejich dceři Janě se podařilo v roce 1968 vycestovat za otcem a v Pittsburgu se provdala za profesora ekonomie Karla Kánského.

Pro Zoru Dvořákovou znamenal tento nečekaný objev nový popud k sepsání druhé knihy s názvem To byla Milada Horáková (vydalo Nakl. Eva-Milan Nevole, Praha 2009, 192 str. A4 na křídovém papíře, 340 ilustrací barevných i černobílých). Autorce pomohli kromě dcery Jany Kánské (Horákové), televizní režisér Martin Vadas, farář Jiří Voříšek, Nadace Jana Klimenta, Klub Milady Horákové v Praze, Národní archiv, Ústav pro studium totalitních režimů, Archiv Čs. rozhlasu, Ústav soudního lékařství a ještě mnoho dalších a ochotných spolupracovníků.

Podařilo se uspořádat reprezentativní knihu, přitom obsahující kromě věcného výkladu a líčení životního osudu Milady Horákové, jejich bližních, zachytit dobovou atmosféru, v níž vyrůstala, studovala a pracovala, aby v dalším období byla vězněna nacisty za 2. světové války a po roce 1948 komunisty. Jednotlivé životní kapitoly provázejí portréty politiků a spolupracovníků včetně těch, které stihl stejný osud, jaký měla Milada Horáková. Nechybějí ani charakteristiky vyšetřujících „estébáků“, soudců a prokurátorů Josefa Urválka a Ludmily Brožové, která teprve v letošním roce byla odsouzena a v současné době si odpykává svůj zasloužený trest. Jde více o morální odsouzení těch, kteří vynesli tak těžké rozsudky nad celou skupinou spolu s Miladou Horákovou v nenávistně zinscenovaném procesu. Trest smrti – justiční vraždu vykonali ještě na Janu Váchalovi, Oldřichu Peclovi a Záviši Kalandrovi, zatímco Josef Nestával, Jiří Hejda, František Přeučil a Antonie Klinerová byli odsouzeni k trestu těžkého žaláře na doživotí, další Bedřich Hostička, Zdeněk Peška, Jiří Křížek, Františka Zeminová a Vojtěch Dundr k trestům těžkého žaláře od 15 do 28 roků.

Urny popravených byly nejprve uloženy v krematoriu v Praze- Strašnicích, v říjnu 1953 naráz odvezeny neznámo kam. Po letech se podařilo zjistit, že urny dvou ze čtveřice popravených – Oldřicha Pecla a Jana Buchala – byly tajně pohřbeny do společného hrobu v Praze- Motole, avšak stopa po urnách Milady Horákové a Záviše Kalandry zatím mizí. Proto Klub Milady Horákové zbudoval symbolický hrob a všech obětí obou totalit (nacistické a komunistické) na pražském Vyšehradě.

Máme v rukou vzácnou knihu o ženě, která se stala symbolem boje za svobodu a humanitní demokracii v naší zemi. Za všech okolností zůstala těmto postulátům věrná až do posledních chvil svého života.