O Mašínech jinak - Miroslav Kačor - Svědomí hrdinů

Kniha ostravského filmového dokumentaristy Miroslava Kačora je již šestou, která se věnuje činnosti skupiny bratří Mašínů. Předchozí publikace bratry přímo heroizovaly (Ota Rambousek, Jan Novák), jejich autory byli členové rodiny (Zdena Mašínová s Rudolfem Martinem a Barbara Masin), nebo měl autor k bratrům zjevné sympatie (Jan Němeček). Kačorova kniha je první, která je psaná z protimašínovských pozic a přináší silné argumenty a fakta.

Jejími hrdiny nejsou Mašínové a jejich společníci, ale ti, které oni sami považují za „collateral damages“: policisté Oldřich Kašík a Jaroslav Honzátko účetní národního podniku Kovolis Jaroslav Rošický, které zabili, a hasič Jan Lecián, jehož zmrzačili. S pomocí svědectví rodinných příslušníků a dalších pamětníků i archivních dokumentů Kačor vrací těmto lidem tvář a ukazuje, že také oni byli lidmi z masa a kostí, kteří měli svůj příběh, své rodiny a děti. To je velmi důležité, protože v předchozích knihách jsou oběti Mašínů většinou redukovány na pouhá jména, bezvýznamné figurky přisluhovačů komunistického režimu, které byly v zájmu spravedlivého boje odpraveny. Kačor ukazuje také na to, že považovat je za opory represivního systému – a to i ony dva příslušníky SNB – je přinejmenším sporné.

Autor se neomezuje na portréty obětí, ale velice podrobně na základě dobových dokumentů, policejních a lékařských zpráv, výpovědí chycených členů skupiny i pozdějších sebeprezentací Mašínů a Paumera rekonstruuje násilné činy skupiny. Ukazuje, že ve výpovědích Mašínů jsou vážné rozpory a že některé události proběhly pravděpodobně trochu jinak, než oni sami dnes tvrdí. Proč museli tři lidé zemřít a jeden být zmrzačen, když jiní setkání s Mašíny přežili, ptá se autor. „Kašík, Honzátko, Rošický a Lecián se buďto postavili na odpor, nebo alespoň, jako v případě Honzátka, neprojevili dostatečnou bázeň před odbojáři. Proto následoval trest. Trest smrti. Nikoli obavy z prozrazení – protože pak by museli stejně naložit s osádkou sanitky, ale vlastní ego vede Ctiradovu ruku s dýkou a Josefův prst na spoušti.“