Dvě výročí ze života „českého knihkupce“ Bedřicha Kočího

„Vzdělávati sebe a svůj lid, k tomu vždy je čas a příležitost; avšak nejen čas - i povinnost.“ Tato slova filozofa a poslance českého zemského sněmu univ. prof. PhDr. Josefa Durdíka se stala životním krédem knihkupce (jak vždy sám sobe skromně představoval) a vydavatele české i světové klasické literatury Bedřicha Kočího, k jehož osobnosti - bohužel zcela zasunuté do stínu zapomnění - si letos připomínáme dvě „polokulatá“ výročí.

Narodil se před 140 lety v roce 1869 v Mladé Boleslavi a svému oboru se věnoval již od roku 1883. První samostatný nakladatelský podnik založil v roce 1893 v Plzni, druhý roku 1899 v Praze a vedl jej až do roku 1910, kdy se stal komerčním ředitelem Národních listů. K vlastní vydavatelské činnosti se znovu vrátil v roce 1915, vedle toho v roce 1920 založil z pověření ministerstva zahraničí deník „Prager Presse“ a zúčastnil se budování akciové tiskárenské a vydavatelské společnosti ORBIS. Od roku 1906 vydával týdeník Národní Obzor s 50 tisíci abonenty a v průběhu času další dvě desítky časopisů. Od roku 1923 se věnoval teosofii (instuitivnímu, mystickému zření boha a podstaty světa) a „duchovnímu“ léčení.

Kočího podnikatelské aktivity byly vedeny myšlenkou učinit českou knihu tak levnou, aby mohla proniknout do nejširších „lidových“ vrstev. Nebývale nízkými cenami dosahoval vysokých nákladů: laciného vydání Palackého Dějin národu českého rozprodal 83 tisíc výtisků, B. Němcové Babičky rozšířil 370 tisíc kusů; ke konci první světové války vydal k „posílení českého ducha a národního uvědomění“ Národní čítanku nákladem 50 tisíc exemplářů. Největší popularity dosáhl svou edicí „Nejlacinější česká knihovna“, obsahující přes sto svazků, z nichž některé byly tištěny nákladem až 60 tisíc výtisků. Přirozený tok jeho plodného života přerušila německá okupace v roce 1939 a další politický vývoj po roce 1945. Zemřel v ústraní v Praze v období tuhého totalitního ovzduší v roce 1955.

Široké čtenářské veřejnosti je však až do dnešní doby znám především svým dvoudílným „B. Kočího malým slovníkem naučným“ (BKMSN), který se ještě občas objěví v antikvariátech. V roce 1925 bylo formou předplatného zahájeno sešitové vydání tohoto encyklopedického díla, které dodnes neztratilo na praktické upotřebitelnosti. Na více ne 2.100 stranách textu je kolektivem osmdesáti autorů a spolupracovníků (především z řad středoškolských profesorů) zpracováno asi sto tisíc hesel, odkazů a definic, jež zachycují stav poznání do konce roku 1929, kdy bylo před 80 lety vydávání ukončeno. Nízká cena umožnila, aby slovník proniknul do nejširší vrstev a stal se tehdy vyhledávaným rádcem a pomcníkem ve školách, čítárnách, knihovnách, úřadech, podnicích i domácnostech. Apolitický a v porovnání s jinými soudobými informačními zdroji bohatý na aktuální otázky života prvního desetiletí existence nové čs. republiky (bytová otázka, moderní doprava, koedukce, pacifismus, sport, vegetarismus, výchova, pojištění aj.) předčil řadu děl zahraničních podobného rozsahu a zaměření.

Jak napsal ve svých vzpomínkách „Můj život s knihou“ knihkupec a nakladatel Jiří Chvojka, v dobách slovníku Bedřicha Kočího platilo, že „prodavač knih nesmí nikdy zákazníkovi dát na jevo svou špatnou náladu, protože zájemce o knihu je dnes vzácný tvor, musí mít neustále na paměti, že boty si musí koupit každý, ale knihu nemusí“. Na ty, kteří vykonali cokoliv dobrého pro českou knihu, bychom neměli zapomenout!