Nová televize?

Když jsem v květnu odjížděla na zahraniční cesty, v médiích se to hemžilo úvahami a komentáři na téma, kdo bude zvolen ředitelem České televize na další období pěti let. Hezky jsem se tomu usmála a teď v půlce července po svém návratu vidím, že úsměšek byl skutečně na místě. Nikoli zvolen, ale opět politickými postkomunistickými čachry dosazen byl dosavadní Janeček. Člověk, který se za totality angažoval jako šéfredaktor komunistických novin Palcát, tzv. nomenklaturní kádr a který za své minulé období ředitelování ČT podržel ve své pracovní blízkosti nejednoho bývalého estébáka či aktivního komunistu. Člověk, který za svou práci, rozuměj přisluhování politickým tlakům tu a onde, dostává královský plat 160 tisíc měsíčně, který vede ČT tak, aby nikde politicky nenarazila, aby jen tak proplouvala s programovou náplní nejlépe tzv. rodinných seriálů a podobných neškodných požíračů času, kdy si táta k telce vezme pivo a mamka tatranku.

Když už se v minulém čase ucházel o vysílání nějaký zajímavý dokument, byl to vždycky boj zda-li a kdy jej vysílat. To by bylo na dlouhé psaní, škoda, že tomu deníky nevěnovaly patřičnou pozornost. Zdá se totiž, že jsou také naladěny na takovou jakousi opatrnou vlnu, aby jako nic nezkazily a s ničím si nezadaly.

Televizi jsem zrušila již asi před deseti lety (kolik krásných knížek jsem si za tu dobu mohla přečíst!), noviny čtu asi dvakrát týdně, čímž se jen ujišťuji, že se nemýlím, že tam téměř není co ke čtení. Bulvár mne nezajímá a počasí slyším jak z rádia, tak pociťuji na vlastní kůži.

Ale ještě k té ČT - při novém „zvolení“ staronového ředitele, kterého „volila“ Rada ČT, rozdávala prý pekařka Fibingerová (dříve význačná sportovkyně a nyní předsedkyně této rady) čerstvé koláčky a nabízela i slivovici. Připomenulo mi to můj nedávný rozhovor s jedním krajanem v USA. Je to muzikant a Čech z třetí generace. Přijel na Moravu někdy v sedmdesátých letech a popíjel v hospodě s chlapíkem Lojzou, který ho posléze pozval domů a vysvětloval: „Víš, dříve jsem byl chudý. Musel jsem dřít od nevidím do nevidím. Ale když jsem se stal komunistou a funkcionářem, nemusím dělat nic a mám hezký dům, vidíš?“ Muzikant prý v tu chvíli chtěl být také komunistou... V neděli, jak měl ve zvyku, šel do kostela. A pan farář ho vzal do zákristie a ukázal mu krásnou zlatou sošku řka: „To kostelu věnoval Lojza, ale nesmí to nikdo vědět.“

Asi špatné svědomí? Co komu věnuje Janeček či Fibingerka?...