Novinářská a vydavatelská činnost Mirko Janečka v Kanadě končí...

V loňském roce ukončily Kanadské Listy po 42 letech svoji existenci. Jejich zakladatel, dlouholetý vydavatel a redaktor Mirko Janeček, veterán exilového zpravdajství, uzavřel tak jednu, pravděpodobně nejplodnější a nejzáslužnější etapu svého života. Za svou práci dostal řadu vyznamenání, mezi nimi medaili M. R. Štefánika nebo ocenění Royal Air Force, podobně jako nejvyšší skautské vyznamenání, Řád Stříbrného Vlka.

Práce pro domov a Vydavatelská činnost

Zasvětil jim prakticky celý svůj život, stejně jako odporu proti bolševické totalitě. Od samého začátku, tedy od června 48, kdy byl pod hrozbou zatčení nucen odejít do exilu, se aktivně zapojil do veřejného života. Zprvu vedl skautský oddíl, ale už v r. 49 začal vydávat svůj první cyklostylovaný časopis a přispívat do zahraničních novin a časopisů. V šedesátých letech vedl redakci Nového domova v Torontě, stal se imigračním úředníkem kanadské vlády a staral se o emigranty, kteří v Kanadě hledali nový domov.

Česko-anglické Kanadské Listy

začaly vycházet v 66. roce zprvu cyklostylovaně pod názvem Hlas nových a o pár let později už v podobě, jak je známe dnes. Od počátku archivovaly a mapovaly činy a osudy hrdinů protinacistického odboje a veteránů 2. světové války. Informovaly pravidelně jak o životě vojáků, letců a parašutistů, tak i o krajanech, kteří svou prací a úspěchy dosáhli uznání za hranicemi vlasti. Přinášely zprávy z České republiky i ze Slovenska a zasloužily se o to, aby krajané ani v dobách totality a studené války neztratili svůj vztah a pouto k domovu. Na zprávách se prakticky účastnili čtenáři z celého světa a Kanadské Listy tak získaly řadu věrných přispěvatelů.

Osobní vzpomínky

mě váží jak k samotné až charitativní osobnosti Mirko Janečka, tak ke Kanadským Listům jako takovým. Nechce se mi uvěřit, že tomu na Velikonoce bylo právě 23 let, co jsem přijala pozvání předčítat v Mississauze u Janečků ze svých prací. Nečekala jsem, že se tam setkám s tolika přáteli české kultury a s tak vřelým přijetím. Rodinná hala byla plná a když jsme se sesedli na zahradu, abychom si zazpívali naši hymnu a vztyčili československou vlajku, byla potíž se směstnat do hledáčku.

Rozejít se nám nechtělo a tak jsem přidávala ukázky z prací současných exilových autorů a nakonec i z veršů básníka z nejmilovanějších, krátce zesnulého Jaroslava Seiferta.

Nezapomenu na dojetí, které mi způsobila dívenka sotva desetiletá, narozená už v exilu. Nejenže vydržela v tichosti plné tři hodiny poslouchat, nakonec mi vyjádřila i svůj obdiv ke kráse a zpěvnosti češtiny. Její doznání, že moje „Žoržína“ byla první knížkou v češtině, kterou dokázala přečíst, bylo pro mne jedno z největších ocenění vůbec.

Tato beseda byla jen jedním článkem řetězce podobných kulturních událostí, které Mirko Janeček pořádal.

Při své návštěvě Kanady jsem se setkala i s tehdejším redaktorem čtrnáctideníku Nový domov, Alešem Březinou, s básníkem p. dr. Čermákem a řadou dalších.

Plány do budoucna

Loňským rokem Kanadské Listy skončily, ale nikoli plány a práce jejich vydavatele. V průběhu roku plánuje Mirko Janeček přesun do vlasti a krom jiného i vydání pamětí a sborníků o vojácích, milovaných letcích a parašutistech, jejichž památce zasvětil kus svého života. Přejeme mu do budoucnosti a do všech jeho záměrů hodně zdraví a hodně spokojenosti ve staré vlasti. Za jeho obrovský kus práce, který tu vykonal, za materiální i duchovní pomoc, kterou celá léta poskytoval všem novým utečencům a za všechny, ve kterých Kanadské Listy udržovaly v exilu dlouhých 42 let plamínek odvahy a síly a víru v příchod demokracie u nás – vřelý dík!