Jiří Polák - Občanská ústava – společný jmenovatel?

K pochopení základní myšlenky Občanské ústavy stačí prostá úvaha. Ústava jako taková je dokument, který vytváří základy politického a společenského systému dotyčného státu. Je to tudíž dokument závazný stejným způsobem pro všechny občany a vůči nim neutrální. Ve skutečné demokracii je proto logické a nutné, aby všichni občané měli stejnou možnost zúčastnit se formulace a odhlasování ústavy, kterou se pak musí řídit. Každá ústava západních států začíná také tvrzením, že “veškerá moc pochází z lidu”. Po této rituální frázi však v celém zbytku textu dávají dosavadní ústavy (s výjimkou Švýcarska) ve skutečnosti moc do rukou politickým stranám.

Každá politická strana (s výjimkou stran prosazujících prvky přímé demokracie) je zájmová organizace, která se snaží získávat hlasy od určité kategorie občanů, nikoli od občanů všeobecně. Sociální demokracie se uchází o hlasy zaměstnanců v průmyslu a veřejném sektoru; pravicové strany se obracejí hlavně na soukromé podnikatele a příslušníky institucí velkokapitálu; agrární strany hájí zájmy zemědělců; křesťanské strany prosazují respektování náboženských principů, při čemž v moderních společnostech jsou věřící v menšině, atd. Žádná tradiční strana nikdy nežádala, ani nedostala mandát, aby bez úcasti občanů napsala a odhlasovala ústavu – t.j. v principu neutrální dokument vymezující práva a povinnosti občanů, ale i jejich organizací včetně politických stran. V dosavadních západoevropských systémech však právě toto – bez účasti občanů – dělají parlamenty, t.j. orgány složené z představitelů specifických zájmů reprezentovaných politickými stranami, jak uvedeno výše.

Tradiční politické strany předstírají, že dávají občanům možnost vybrat si mezi různými programy ten, který dotyčnému nejlépe vyhovuje. Jde však v nejlepším případě stále jen o možnost výběru v rámci existujícího parlamentárního paradigmatu. Není tu možnost vybrat si jiné paradigma, neboli jinou, demokratičtější politickou formuli. Tuto možnost naproti tomu nabízí českým občanům návrh Občanské ústavy, vypracovaný původně organizací HzPD (Hnutí za přímou demokracii) a převzatou i hnutím Demokracie – DK.

Hlavní principy návrhu české Občanské ústavy

• Oddělení moci zákonodárné a výkonné, při čemž výkonná moc musí být stra-nickopoliticky neutrální a podřízena moci zákonodárné;
• Přímá volba prezidenta jakožto šéfa moci výkonné;
• Parlament volený na základě jednomandátových volebních obvodů, nikoli na základě reprezentace politickými stranami;
• Právo na občanskou inciativu a referendum při splnění určitých podmínek, v některých případech povinně po projednání v občanských deliberativních sborech typu Plánovací buňka;
• Zrušení imunity politiků;
• Možnost odvolat poslance i během mandátního období, odhlasuje-li to většina občanů v příslušném volebním obvodu.
• Stanovování platů a výhod politiků náhodně vybranými sbory občanů typu Plánovací buňka.

Co by přineslo zavedení občanské ústavy řadovým občanům?

Zdravý rozum říká, že každý ví nejlépe sám, co je pro něj dobré a co by se pro jeho vlastní prospěch mělo dělat. Vláda politických stran toto popírá, naznačuje, že občané jsou hloupí a musí pouze jednou za čtyři roky dát plnou moc in bianco předákům jedné ze stran, která pak – ať již sama nebo v koalici – si bude následující 4 roky dělat co chce, spíše ve vlastní prospěch než ve prospěch občanů.

Schopnost občanů rozhodovat ve vlastní prospěch však není jen hledisko zdravého rozumu. Lze ji doložit příklady ze skutečnosti. Země s největší mírou přímé demokracie je Švýcarsko. Švýcarsko je také, snad kromě Lucemburska, zemí s nejvyšší životní úrovní v Evropě – jistě ne náhodou. Švýcarsko sestává z 27 poměrně autonomních kantonů, v nichž je PD různě silná. Statistiky ukazují, že kantony s nejvyšší mírou PD mají ca o 15% vyšší životní úroven než ty ostatní. Před několika lety bylo milionové brazilské město Porto Alegre na pokraji úpadku kvůli korupci. Pak, prostřednictvím různorodých organizací, si vynutili moc prostí občané a během roku vznikl v městském rozpočtu přebytek. Na sestavování rozpočtu a kontrole veřejných výdajů se tam mohou podílet všichni bez ohledu na vzdělání, včetně analfabetů. A funguje to! Podobný vývoj nastal ve španelském městě Albacete a tento princip se šíří do dalších španelských a francouzských měst.

Češi jistě nejsou méně inteligentní než příslušníci těchto národů. Jsou jen udržováni v pasivitě neustálým promýváním mozků. V devadesátých letech prováděl špičkový ekonom, Ing. Jaroslav Kočí, nyní bohužel zesnulý, výpočty o tom, kolik by se dalo ušetřit na veřejných výdajích, kdyby byly do systému zavedeny prvky PD, nyní obsažené v návrhu Občanské ústavy. Vyšlo mu něco mezi 8 a 10 %. Petr Czasch předkládá veřejnosti velmi dobře podložené výpočty v rámci vnitrostátního offsetu. Jde o mnoho miliard. Další velké úspory by byly možné, kdyby občané získali kontrolu nad výdaji ve zbytnělém vojensko-průmyslovém komplexu (na př. nájem švédského letadla JAS Gripen byly peníze vyhozené do vzduchu). Vysílání vojáků do Afghanistánu nezvyšuje bezpečnost ČR a utrácí životy českých občanů.

Nynější ekonomická krize byla zaviněna neregulovanou globalizací finančních trhů, což vedlo ke spekulativní bublině, která musela prasknout. Varovné hlasy se ozývaly dávno, ale zkorumpovaní politici je nechávali bez povšimnutí. Mnozí Češi na to doplatí růstem nezaměstnanosti. Na překonání krize se cpou do finančního sektoru – hlavního viníka – miliardy konfiskované politiky z daní, aniž by k tomu dali daňoví poplatníci souhlas. Přijetím návrhu občanské ústavy by byly všechny tyto zlořády vymýceny.

Občanská ústava je stranicko-politicky neutrální. Je slučitelná s programem všech neparlamentních stran, které by jejím zahrnutím do svého programu nemusely v tomto programu vůbec nic měnit. Neparlamentární strany by tím mohly získat společnou platformu posilující jednu každou z nich. Společné předvolební prohlášení by mohlo znít třeba takto:

„Umožníte-li vašimi hlasy uzákonění návrhu Občanské ústavy, zvýší se během dvou let váš čistý měsíční příjem o ca 2000 korun. (Podloženo propočty.) Budete se cítit spokojenější. (K tomuto závěru vedou švýcarské sociologické výzkumy.) Zlepší se vaše životní prostředí a vyhlídky na zachování životního prostředí pro vaše potomstvo. Mnozí z vás se vyhnou nezaměstnanosti. Někteří budou zachráněni před smrtí ve vojenských operacích daleko od vlasti. Dejte svůj hlas sami sobě místo zkorumpované stranicko-politické aristokracii!“

Myslím, že by taková kampaň měla velkou průraznost. Možná, že by se za OÚ postavily i latentní skupiny ,disidentů´ existující v etablovaných stranách.

Navrhuji, aby bylo na téma OÚ svoláno speciální diskusní shromáždění neparlamentních stran, nebo alespoň aby byla OÚ diskutována na některém z příštích shromáždění. Jako termín bych navrhoval září, kdy budu opět v ČR. Samozřejmě bych se rád zúčastnil, ale šlo by to stejně dobře i beze mne.