Veira Groznerová - Symetrie života

Veira Groznerová dává sobě a tím i nám jednu ze zásadních otázek současnosti: Jak se máme postavit k holocaustu, když jsme ho nezažili na vlastní kůži? Zároveň se nás také ptá, jak se má člověk vyrovnat s rozvodem v dalším životě po tomto zkrušujícím zážitku? Ty věci zasahují do našeho života a nijak je nemůžeme ovlivnit...

Autorčini rodiče zažili holocaust a pak v padesátých letech padli do pasti komunistického vězení. Ona se narodila v roce 1951 v Žilině, ale dětství prožila spolu se dvěma sestrami v rodinném domě v Rajci. V létě roku 1967 se vydala se sestrou Evou na prázdniny do Německa, ale domů už se nevrátily. Strýc jim zařídil emigraci do Izraele. Její další životní pouť vede do kibucu, pak žije v Haifě a tam studuje na gymnáziu. V roce 1969 žije v rodině jako au-pair, ale vrací se zpět řečiště svého osudu: do Izraele. Tam se potkává s českým emigrantem Jindřichem Groznerem a zdá se, že přichází klid.

Ne – v jejím životě se dál prolínají věci minulé, které nemůžeme ovlivnit, a současnost. Nenese odpovědnost, ale následky. „Mnohokrát jsme přemýšlela o tom, jestli se dá ze smutku umřít,“ píše, když vzpomíná na ceremoniál rozvodu. Byli u toho tři rabíni a manžel několikrát pronesl větu: Zapuzuji tě, ženo! Ty nekonečné chvíle, kdy se musela vrátit a slyšet potupná slova znovu a znovu.

Autorka nešetří sebe ani lidi kolem sebe, píše o věcech důvěrně známých. Prozrazuje svůj žal i zlost, nejistotu a zneklidňující opakování pocitů. Kdo z nás by to dokázal?