Recenze - František Emmert - Češi u Tobruku

Čím jsme starší, tím víc se snažíme hledat odpovědi – co a jak se vlastně stalo? V této knize se dozvíme, jakou komplikovanou anabází se českoslovenští vojáci dostali do severoafrického Tobruku.

Po roce 1939 naši dobrovolníci emigrovali přes Polsko a dál přes Sovětský svaz. V roce 1943 někteří z nich měli to štěstí, že se dostali do Velké Británie. Předtím však prožili formování 11. pěšího praporu, který se přesouval přes Sýrii, Palestinu a Egypt do libyjského Tobruku. Tam se spojil s Brity, Poláky a dalšími protihitlerovskými silami. Významné přístavní město totiž bylo obklíčeno německými silami Afrikakorps.

Čteme o vytrvalosti i beznaději, šílené únavě i odhodlání a především o opovržení brutální přesilou. Důležitost této knihy podtrhuje i historický komentář a historiografický popis bitvy.

Nedávno měl v našich kinech premiéru český film režiséra Václava Marhoula, který také toto období II. světové války připomíná. Tam je zmíněn i historický fakt, na který vzpomíná i velitel 11. praporu ppl. K. Klapálek – že někteří českoslovenští vojáci byli nesnášenliví vůči Židům. Film však není „vlastivědný“ a zaměřuje se na motivy jednání jednotlivých vojáků. Ohlas na tento film byl mezi veterány velmi kladný – což dokazuje jejich korespondence s režisérem Marhoulem