Recenze - Tereza Nováková - Irena Štěpánová

5-6 2009 Knihy česky
obálka čísla

Její jméno všichni známe ze školy – a málokdo z nás četl některou její knihu. Víme, že patřila k významným českým spisovatelkám konce 19. století a její doménou pod hlavičku „český venkovský realismus“. Dobře znala jeho furiantství i jeho malomyslnost.

Ve své době patřila k lidem, kteří posilovali naše národní sebevědomí a zároveň sbližovali dost vzdálený svět města a venkova. Ona například psala o východočeském kraji, kde se svým manželem žila. Psala do novin nejen jako glosátorka problémů tehdejší společnosti, ale snažila se je změnit tím, že např. bojovala za rovnoprávnost žen, volební právo a právo na vzdělání. Tato témata se prolínají všemi jejími díly.

Svůj vztah k češství si nesla z rodiny, ve které bylo komplikované národnostní klima: otec byl Čech, maminka Němka se židovskými kořeny. Teréza Nováková absolvovala dívčí školu a pak se stala členkou Amerického klubu českých dam, který v Praze založil Vojta Náprstek. Tam ji uvedla Karolina Světlá.

Četla německé a anglické knihy v originále, dění v našem národě ji však poutalo mnohem víc. Jejím prvním vydaným dílem byl fiktivní příběh dcery Karla Havlíčka Borovského „Maloměstský román“. Další romány už čerpaly náměty z východních Čech, kde žila se svým manželem. Jan Novák byl gymnaziálním profesorem v Litomyšli a spolu měli sedm dětí – ale jen literární kritik a historik Arne Novák svou matku přežil. Když se Teréza Nováková vrátila do Prahy (útočiště našla po smrti svého manžela v Proseči u Skutče), redigovala časopis Ženský svět.

Patří mezi autory, jejichž knihy už (ke své škodě) čteme málo. Je to naše škoda. Alespoň tak to poznáváme z této monografie.

(šeb)
Vydalo nakladatelství Mladá fronta

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012