Budapešťský jarní festival 2009 zněl česky

Budapešťský jarní festival – jedna z nejvýnamnějších mezinárodních kulturních událostí v Maďarsku – se koná tradičně v druhé polovině března a nabízí důstojnou příležitost i k představení kultury různých národů. Letošní festival (20. 3. – 5. 4. 2009) přivítal jako čestného hosta Českou republiku a v rámci tzv. Českých dnů zájemci viděli a vyslechli výjimečně bohatou řadu programů.

Nebyla to náhoda, vždyť příprava od nápadu až k uskutečnění trvala tři roky. První nápad a iniciativa z roku 2005 patří Jaroslavu Šonskému, českému houslistovi, žijícímu ve Švédsku. Je velkým propagátorem hudby Bohuslava Martinů a chtěl jeho hudbu podpořit také v Maďarsku, nejlépe na nějakém významném festivalu. V souhlasu s tehdější ředitelkou Paláce umění byl vybrán jako nejvhodnější termín pro tuto akci rok 2009, 50. výročí skladatelova úmrtí. Postupně se ale nápad rozšířil dalšími náměty. Výsledkem bylo více než 20 skvělých programů, které představily Českou republiku nejen během dvou týdnů festivalu, ale v celém prvním pololetí roku 2009, kdy země přebrala i předsednictví Evropské unie.

Hlavním organizátorem a koordinátorem projektu se stalo České centrum v Budapešti, ve spolupráci s ním vzal na sebe důležité úlohy i náš spolek Bohemia. Pomohlo velvyslanectví ČR a k projektu se připojily i různé české firmy. Prostředky byly hledány jak ve státních tak v privátních zdrojích. Lze říci, že cesta k uskutečnění Českých dnů v rámci festivalu Budapešťské jaro i dalších souvisejících akcí byla snad trošku dlouhá a těžká, ale obrovské společné úsilí a vytrvalost vedly k úspěchu. Námaha se vyplatila a plody dozrály.

Reprezentativní projekt měl tři těžiště: ve výtvarném umění dílo Alfonse Muchy (1860– 1939), v hudbě dílo Bohuslava Martinů (1890–1959) a českou literaturu v maďarštině. Spektrum bylo obohaceno i dalšími doprovodnými akcemi. Jarní festival byl slavnostně zahájen vernisáží Muchovy výstavy v Muzeu krásných umění na turisticky nejnavštěvovanějším náměstí Hrdinů. Tak velká a reprezentativní výstava z děl mistra Art Nouveau ještě v Budapešti nebyla k vidění. (Mucha měl výstavu v Budapešti poprvé a naposledy v roce 1898!) Bylo vystaveno více než 100 plakátů, kreseb, návrhů, maleb a fotografií ze sbírek Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Muchovy nadace. Podle názvu výstavy – Chvála ženáy – kurátoři: Marta Sylvestrová (Moravská galerie) a Petr Štembera (Uměleckoprůmyslové museum) koncipovali výstavu v následujícím rozdělení: 1. Sarah Bernhardtová a osudová žena, 2. ženy na reklamách a ženy jako alegorie ročních období, květin, drahokamů atd., 3. dekorativní motivy, 4. modely a rodina na malbách (Muchova dcera Jaroslava, jeho žena Maruška, Jane Crane-Bradley), 4. ochránkyně a dobrodějky se slovanským aspektem. Tato témata byla ilustrována Mistrovými nejkrásnějšími plakáty, ale byla doplňována i jeho zajímavými pastely, malbami a fotografiemi.

Prostory výstavy (trvala do 6. 6.*)byly stále plné návštěvníků a jejich dojmy jsou jednotné: absolutní krása. Sen – tuto Muchovu krásu vidět i v Budapešti – se uskutečnil a zdá se, že z něj i v době všeobecné krize má radost a hledá v něm útěchu mnoho lidí.

Velkým objevem bylo pro budapešťskou veřejnost i dílo Bohuslava Martinů. V koncertních sálech zazněly jeho Madrigaly, Promenády, sonáty a symfonie (opera bohužel chyběla) a všude měly překvapivý úspěch. O přestávkách se návštěvníci koncertů zvědavě informovali o skladatelově životě a díle z programových sešitů a zvláště na komorní výstavě, kterou uspořádal spolek Bohemia a Institut Bohuslava Martinů v Paláci umění.

S hudbou Martinů vystoupili: sám iniciátor houslista Jaroslav Šonský s pianistkou Patrícií Bretas, slavnostní koncert měl Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Paláci umění, vystoupila i cembalistka Borbála Dobozy s českým komorním tělesem Musica Florea, dále Ensemble Martinů a také baletní soubor Národního divadla v Praze.

Příznivci literatury mohli během festivalu získat ucelený přehled o české literatuře vydané v maďarštině od 50. let až dodnes v Národní knihovně, s doprovodnými akcemi jako: výstava o životě Bohumila Hrabala (kurátorka Hana Hamplová, s výkladem spisovatelova přítele Tomáše Mazala); grafiky a pražské fotografie, inspirované Franzem Kafkou; promítání filmů na literární inspiraci. Významné galerie nabízely kuriozity od českých fotografů (Ivo Preček 1935–2006), současná „ženská” fotografie, (tj. skupina 15 mladých fotografek.) Nechyběl ani „lehčí” žánr: Millerův Krteček pro děti, jazzový Quartet Jany Koubkové a pivní festival pro dospělé.

Pan velvyslanec Jaromír Plíšek zdůraznil na první tiskovce před festivalem: Česká republika jako čestný host BJF má mimořádnou, jedinečnou přiležitost k tomu, aby představila kulturu svého národa znalému maďarskému publiku. Maďarské obecenstvo má silný zájem o českou kulturu a je o ní hluboce informováno.

* Výstava z Budapešti bude k vidění od října 2009 i v Brně!

Poznámka redakce:

Eva Molnárová z Budapešti, která na naši prosbu tuto referenci napsala, je velice skromná, ale velice aktivní a tím pádem důležitá osoba, která ve spolku Bohemia obětavě již mnoho let pracuje pro česku kulturu. (Rozhovor s ní najdete v ČD 1–2/2007). Proto je nutné, abychom všechny tyto informace o významu a obsahu Budapešťského jarního festivalu doplnili my a za všechny, kdo náročné přípravy festivalu a akcí s ním spojených sledovali, vyjádřili velikánský dík především právě Evě Molnárové. Ona to byla, na jejíchž bedrech ležel po tři roky možná největší balvan odpovědnosti za komunikaci s ředitelstvím festivalu, s Českým centrem i velvyslanectvím, i za obrovské množství konkrétní práce spojené s jednotlivými akcemi. Paní Evo, klobouk dolů! (A dík jistě patří i vašim kolegům z Bohemie).