Slovo šéfredaktorky - Bouchlo jaro

Snad tento přísudek mohu použít, protože to bylo skutečně jako malý výbuch, když se před pár týdny vlezlá zima překlopila do slunečních 22 stupňů Celsia.

Mnozí lidé se vrhli do přírody, na zahrádky, na chaty nebo jen na výlety. Já také. Na chatičku na Slapy. Po dlouhé době jsem se kochala pohledem na petrklíče, první fialky a jednu krásnou malou narcisku, hrabala listí, sbírala šišky, které jsem večer házela do kamen, protože přece jenom noci byly ještě chladné. Po návratu do Prahy jsem udiveně koukala na rozkvetlý zlatý déšť. Stihl to za víkend, v pátek byla Praha ještě celá zimně šedivá. Za týden se zazelenaly stromy a začaly kvést. Třetí víkend již kvete šeřík a tady kolem chatičky bordó čemeřice, bleděmodrý barvínek, modřenec, žlutý mahon, pampelišky, poupata má pivoňka, konvalinka a rododendron. Také zvířátka se probudila. Nejen náš chlupatý pes Béďa, který šťastně běhá po louce za míčkem a honí veverky, ale samozřejmě ptáčkové, jejichž filharmonický koncert začíná kolem čtvrté ráno a končí po setmění. Talé včely, čmeláci, motýli, sem tam i vosy a sršňové lítají kolem a hledají sladkou šťávičku v květech. Včera jsem málem šlápla na slepýše a před chvílí jsem v kuchyňce na stole ulovila hezkou myšku. Dámy, neděste se, já jsem ji nevzala do ruky, ale lapila do sklenice.

Než jsem se dostala k dopsání tohoto sloupku, v Česku téměř všechno odkvetlo, ale já jsem si užila jaro ještě jednou. V Kostelním mlýně (Kyrkekvarnu) ve Švédsku, kde se každoročně v květnu scházívají našinci žijící ve Švédsku a Norsku. Kromě přátelského poklábosení, písniček u ohně, opékání buřtů, procházek po krásném okolí, projížděk na kánoi na blízké řece, je na programu i beseda se zástupci české a slovenské ambasády, chvilka poezie, návštěva kulturního hosta z Česka, přednášky a další milé kratochvíle.

Moc ráda jsem vypadla z Česka, z toho politicky příšerného a zoufalého prostředí. Nevím nic, co se tu dělo, nemám televizi a v rádiu toho zase tak moc neřeknou, jen to, že po Paroubkovi se házejí vajíčka a že on zuří. Víc se dozvídám ze zpráv Jana Šinágla, který má stále tu vytrvalost sledovat případy justičních a politických nehorázností, které se tu dějí jak na běžícím pásu. A noviny mlčí..., resp. napíší jen aby se neřeklo.

Já jsem se letos setkání ve mlýně (už tu po něm není ani troska, ze středověku zůstalo jen jméno) zúčastnila vydatně, neboť jsem měla přednášku o Českém dialogu, přednášku o krajanech v Argentině a navíc mne poetický organizátor Pavel Mrázek umluvil (tedy nedalo mu to moc práce), že se hodím i jako recitátorka. Kromě toho, že jsem se tam radovala z přítomnosti kamarádek a kamarádů (jezdím tam už asi patnáctý rok), poznala jsem blíže i další úžasné lidi, které vyhnal z naší země hnusný komunistický režim. Je moc škoda, že jsou TAM a nejsou TADY. Nicméně, i tak jsou mnozí pro TADY přínosem. Například Erica Michalek, s kterou jsem jela autem z Prahy (za jednu noc a kousek dne jsme projeli Česko, Německo, Dánsko a kus Švédska a nikdo na nás nechtěl pas, to je dneska krásné cestovat!) je nezmar nejen na řízení, ale i na práci. Je úspěšnou podnikatelkou, která pomáhá českým firmám na trh do Švédska.

Také jsem se hned v autě blíže seznámila s prof. dr. Slavíčkovou, která učila léta v Lundu na slavistické univerzitě. Ale předtím ještě v Praze v Podolí na Základní škole na Nedvědově náměstí, kam jsem kdysi chodila! Paní doktorka je ztělesněná encyklopedie literárních, historických a kulturních znalostí, které jsem od ní během naší dlouhé cesty lačně hltala. Výtvarnice Soňa byla čtvrtým pasažérem „našeho“ auta a stejně jako dr. Slavíčková si předplatila Český dialog, za což jí patří dík.

Článek o tomto setkání je letos na str. 20 od mladé studentky Petry Pojerové, která se zajímá o krajany a studuje v Dánsku. Mimochodem návštěva Ing. Zdeňka Lyčky, který byl dříve velmi aktivním šéfem Českého centra ve Stockholmu a nyní je velvyslancem v Dánsku, byla také moc prima (vždyť z Kodaně je to do Malmo jen přes most).

A moje cestování za krajany nekončí, naopak začíná. Za týden letím do Dallasu (jižansky vyslovuj Dááálas) a odtud budu laskavým honorárním konzulem Raymondem Snokhousem spolu s jeho milou (a mojí taky milou) Clarice odvezena na konferenci Společnosti pro vědy a umění v městě Collige Station. Tam budu mít přednášku o Češích, kteří přinesli cosi dobrého do těchto končin, a také tam konečně přivezu první díl mé knížky o nich, kterou jsem slibovala už dlouho, ale teprve tato konference a stud, že tak dlouho...mne přinutila k rychlému činu...

Přeji vám krásné léto.