Z dějin našeho skautingu -- Pražská Dvojka

3 2002 Dějiny česky
obálka čísla

    Pražská Dvojka je nejstarším skautským oddílem v republice, pracujícím nepřetržitě již téměř 90 let. Vznikla v roce 1913 spojením družin Kamzíků a Jelenů. Josef Charvát o tom píše: "V té době jsem už vedl družinu Kamzíků a na pokyn bratra náčelníka Svojsíka jsem se přihlásil V. Jelenovi, který tehdy vedl družinu Jelenů. Společně jsme pak utvořili oddíl, jemuž se dostalo pořadového čísla 2.
    Léta strávená v Jelenově druhém oddílu jsou nejkrásnější z mého mládí, brali jsme skauting doopravdy. Jako klubovnu jsme nejprve získali přístavek v jednom dvoře na Kampě, pak čtyři místnosti ve sklepě na Letné v Letohradské ulici.
    Potom přišla světová válka a náš vůdce Vašek Jelen byl odveden na vojnu Krátkou dobu jsem vedl Dvojku jako jeho zástupce a pak jsem narukoval také. Když si však vzpomenu na ty dva roky, které jsem ve Dvojce strávil, vidím, že to byly právě tyto dva roky, které mne definitivně připoutaly ke skautingu a jež mi také nejvíce daly do života." Prof. MUDr. Josef Charvát se stal později naším význačným lékařem, zakladatelem a dlouholetým přednostou III. interní kliniky FNUK. Před válkou v roce 1938 byl zvolen starostou Junáka.
    O družině Jelenů píše Sláva Bursík, tehdy dvanáctiletý chlapec, později legendární osobnost oddílu a jeho vedoucí v r. 1924:
    "Za chladného jarního jitra roku 1913 sešla se družina Skokanů (později přejmenovaná na Jeleny) na cestičce za Malostranskou sokolovnou. Rádce Vašek Jelen, Bursík, Farka, Holub, Koubek, oba bratři Motyčkové a Růžička. Vašek nám ukázal ve stráni pod kamenem skrýš, kam bude dávána dle potřeby "pošta" naší družiny.
    Tam jsme se scházívali ke schůzkám ve své první "klubovně" pod širým nebem. Brzo získali jsme ale klubovnu pod střechou, klubovnu v pravém slova smyslu, a to v Praze III, v Říční ulici, kde čistou náhodou Dvojka najala nevědomky po dvaceti letech opět svoji klubovnu, když její generace předchozí mnoho jiných kluboven předtím vystřídaly." První tábor měla Dvojka v roce 1913 u Pelíškova mostu na Sázavě a vyzkoušela zde dnes běžně používané stanové podsady. Po prázdninách roku 1914 po vypuknutí světové války (tábor se toho ani příštího roku nekonal) se oddíl zapojil do prací v Červeném kříži a pořádal propagační ukázky skautského táboření na Císařském ostrově, ve Stromovce, na Klamovce i v Čáslavi.
    Oddíl pořádal i dobročinná divadelní představení a také převzal administrativní práce na vznikajícím časopisu Junák. Úspěšně se účastnil i různých sportovních klání a v létě 1916 odjel na tábor k Županovicům. O Vánocích se potom Dvojkaři stali na výpravě do Krkonoš propagátory nového sportu -- lyžování.
    Potom přišel říjen roku 1918 a utvoření samostatné Československé republiky. Od prvního dne byli všichni hoši ve službách Národního výboru, plnili především informační a kurýrní služby a pomáhali i při založení první skautské pošty.
    Významnou osobností Dvojky byl i Prokop Drtina, syn univ. profesora Drtiny, jednoho ze zakladatelů našeho skautingu. JUDr. Prokop Drtina byl v r. 1920 jmenován vedoucím oddílu. Později za 2. světové války byl tajemníkem prezidenta dr. Beneše a v českém vysílání z Londýna měl projevy pod jménem Pavel Svatý. Po válce se stal ministrem spravedlnosti a jako exponent Národně soc. strany byl po únoru 1948 na několik let uvězněn. Plně rehabilitován byl až roku 1968.
    Oddíl po roce 1918 pokračoval v dobývání sportovních trofejí, zejména v nově se rozvíjejícím odvětví -- vodáctví. Návraty z táborů na pramicích, ať již na místě vyrobených, nebo dovezených z Prahy, se staly tradicí, bez níž se takřka žádný z táborů "staré Dvojky" neobešel.
    V roce 1925 postihl Dvojku generační problém, staří hoši odcházeli a noví nepřicházeli, takže členstva stále ubývalo. Existenci oddílu zachránil br. Ryšavý -- Bobr, který navrhl sloučení Dvojky se 34. oddílem, vedeným tehdy ještě neznámým mladíkem Jaroslavem Foglarem. Foglarovi se řešení nelíbilo a byl nespokojen, že "jeho" prosperující Čtyřiatřicítka měla zaniknout pro udržení Pražské Dvojky. Teprve později pochopil, že bylo nutné zachovat hlavně Dvojku -- oddíl již s dvanáctiletou tradicí a celostátního významu, než 34. oddíl, jehož význam nepřekračoval hranice Letné a Libně.
    S J. Foglarem, zvaným Jestřáb, přešel do Dvojky i jeho starší kamarád Ryšavý Bobr. Štěstí bylo, že smutek a rozladění se Jestřába nedržely dlouho. Brzy se tak zabral do činnosti oddílu, že jeho práce pro Dvojku dodnes nemá obdoby. Jeho přičiněním a vlivem vzniká v oddílu neopakovatelné prostředí, prodchnuté přátelstvím a činorodostí, kdy se budují klubovny a tábory, pořádají náročné dobrodružné výpravy, odehrávají první hry v uličkách staré Prahy, tábory dostávají své názvy, zavádí se bodovací systém, vznikají dlouhodobé hry, oddílová tábořiště získávají jména a plní se Modrý život podle knihy Přístav volá.
    Toto Jestřábovo nadšení, tento charakteristický zápal, nezůstal bez dopadu na chlapce Dvojky. Měnili se a přetavovali a společně s Jestřábem uskutečnili velký sen: vytvořili oddíl, který svou činností a hloubkou výchovných metod natrvalo ovlivnil své členy.
    Láďa Velebil, Radko Kadlec, Vytrvalec, Sopka, Jumbo, Jiří N., Dan, Robin, Frantina, Jerome, bratři Pertoldové, Jenda K., Větřík, to jsou jména Dvojkařů mnoha generací. Neuvádím-li další desítky jmen, není to proto, že by jejich zásluhy o Dvojku byly menší. Vyrůstali v oddílu v různých dobách, radostných, těžkých i tragických. Všichni mají svůj podíl na tom, že navzdory všemu oddíl vydržel. A nejen vydržel, ale po celou dobu své existence vychovává nové Charváty, Prokopy Drtiny a Vašky Jeleny.
    Chce, aby v něm dnešní chlapci uvěřili stejným pravidlům života, která přes věkovost kdy vtáhla do světa, nikterak nezestárla. Vždyť odhodlání žít hodnotami, jakými jsou úcta a přátelství, čestnost, poctivost a pravdivost je dnes potřebnější než kdykoliv předtím.


S použitím textu br. Jiřího Zachariáše-Pedra
sepsal Vladimír Janík-Dan
únor, 2002

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012