Praha španělská

Správa Pražského hradu ve spolupráci s Velvyslanectvím Španělského království v Praze a pod záštitou Jeho Excelence Arturo Laclaustra, velvyslance Španělského království v Praze, pořádají výstavu PRAHA ŠPANĚLSKÁ.

Historie

Ve středověké vzdělanosti sehrálo Španělsko významnou roli, a to nejen zásluhou sv. Isidora Sevillského, jehož dílo se vyskytuje i v českých středověkých knihovnách. Taktéž díky muslimskému zprostředkování antické kultury, k němuž docházelo v křesťanském Toledu, zejména za vlády Alfonse X. Moudrého – bratrance Přemysla Otakara II. První dochovaný popis Prahy pochází z pera židovského, arabsky mluvícího obchodníka a diplomata Ibrahima ibn Jakuba, jenž navštívil Prahu v desátém století. Nejvýraznější spojnicí Španělska s Evropou byla svatojakubská poutní cesta do Santiaga de Compostela, která stále existuje.

Habsburk Ferdinand I. byl místem svého narození a výchovou Španěl. Pro vládnutí připravován na Iberském poloostrově. V důsledku nově utvářené rodinné politiky a rozdělení moci Karlem V. přišel Ferdinand I. do Vídně. Roku 1526 usedl na český trůn. V zavádění španělských zvyklostí pokračoval císař Rudolf II., který byl léta vychováván ve Španělsku u svého strýce Filipa II. Za Rudolfova panování byla Praha hlavním sídlem dvora, na němž působili španělští vyslanci a četní hosté pyrenejského poloostrova v počtu asi sedmdesáti osob. Španělská móda měla takový vliv, že se její užívání udrželo celé století, o čemž svědčí podobizny českých šlechticů v typických černých přiléhavých šatech, zakončených bílým okružím. Významným závazkem a vděkem španělské dynastii bylo zobrazování zlatého rouna, které se vyskytuje u portrétů osobností, jímž bylo udělováno. Také na fasádách paláců a domů na celém území historické Prahy. Po bitvě na Bílé hoře, v níž se Španělsko finančně angažovalo, se vojenským guvernérem Prahy a Čech stal španělský generál Baltazar Marradis. Po třicetileté válce byla mocenská pozice Španělska oslabena. Zvýšil se však na našem území jeho náboženský vliv, který s jinými projevy zbožnosti přežil nejen do 18. století, ale i do století následného a částečně do století minulého. S romantismem se Španělsko dostalo opět do popředí zájmu, ale postupně bylo vytlačeno trendy z Francie a z dalších evropských států.

Výstava

Prezentuje významnou kolekci obrazů, plastik, grafických listů a dalších uměleckých předmětů z pražských muzejních, galerijních, církevních i soukromých sbírek.

Název ojedinělé výstavy nechce budit dojem, že by Praha patřila, a nebo by měla patřit do španělsky mluvících zemí Evropy. Jejím záměrem je zdůraznit – z výše uvedených historických skutečností – dosud opomíjený vliv, který se nesmazatelně podepsal do naší národní historie. Expozice osvětluje ozvuky Španělska v Čechách. Poukazuje na to, že španělský přínos ke kulturnímu vývoji Prahy a respektive celých Čech, je daleko větší, nežli se obvykle zdálo. Byť vliv například Itálie na čseké prostředí je v mnohém směru výraznější, Španělsko – velmoc především 16. století – přispělo i prospělo našemu území četnými prvky, které se staly nedílnou součástí života v Čechách, a to poměrně na dlouhou dobu. Některé se udržely dodnes.

Výstava PRAHA ŠPANĚLSKÁ v Císařské konírně na Pražském hradě (18. 3. – 28. 6. 2009) je členěna do tří základních oddílů. Úvodní část středověku se plně věnuje vzdělanosti a dodnes živému fenoménu svatojakubské poutní cesty do Saintiga de Compostela. Další dva oddíly dokládají výrazný vliv španělské kultury a vzdělanosti. Vliv španělské diplomacie na českou renesanci a kulturu. Umělecky ztvárněny jsou zde připomenuty všechny významné španělské osobnosti, které pobývaly na pražském habsburském dvoře v Praze, a to od doby zvolení Ferdinanda I. českým králem. Stejně jako značný vliv Španělska na barokní pobělohorskou zbožnost Čech a Moravy.

Výstava nám prostřednictvím uměleckých děl ozřejmuje nejdůležitější historické a dobové události v souvislostech a společensko politické, kulturní a náboženské proudy tehdejší Evropy. Dokazuje, že od středověku až k době osvícené se Španělsko přímo i nepřímo podílelo na utváření stránek české historie. Že mělo vliv na českou kulturu a na utváření domácích náboženských představ a zvyklostí.