Fenomén Baťa zlínská architektura 1910–1960 v NG

Vstoupíte-li nyní do respíria a prostor levého křídla v 1. patře Veletržního paláce, dýchne na vás atmosféra jednoho z architektonicky nejzajímavějších měst naší republiky, Zlína. V období od roku 1910 až do druhé světové války se původně venkovské městečko s pár tisíci obyvateli proměnilo ve velké, živé a prosperující město, jehož rozvoj navrhli tehdejší renomovaní urbanisté a architekti prosazující nejmodernější myšlenkové směry. Pod plány velkolepé funkcionalistické výstavby byli podepsáni F. L. Gahura, Jan Kotěra, Vladimír Karfík a další velká jména, která vtiskla městu Zlín – a ve svém důsledku i celému kraji - specifickou tvář. Výstava, která obdivuhodnou proměnu městečka v tepoucí pokrokovou metropoli dokumentuje, svým názvem jednoznačně vypovídá o tom, co ke zlínskému zázraku vedlo: Fenomén Baťa.

Vstupní část výstavy ozřejmuje časovou souslednost vzniku a vývoje legendární firmy Baťa, prvních úspěšných let již před 1. sv. válkou, kdy pod vedením Tomáše Bati seniora přerostla manufakturní výroba ve velkovýrobu a počala tak výrazně ovlivňovat chod města. S dalším rozvojem firmy – již s několika tisícovkami zaměstnanců – vyvstává potřeba jejich ubytování, ale i dalšího vzdělávání a dle baťovských zásad i odpočinku. Současně s vedením firmy zastává Tomáš Baťa i funkci starosty, do níž byl poprvé zvolen v roce 1923. Tou dobou nastává největší rozkvět firmy i města, přičemž dochází k prolnutí obou těchto organismů a vzniku současné podoby města Zlína. Později o něm pronesl světoznámý architekt Le Corbusier, že „jest zářivým fenoménem“.

Pro dokreslení rychlosti vývoje je třeba uvést alespoň několik čísel: V roce 1917 firma Baťa kromě investic do vlastní výroby obuvi postavila cihelny, kopytárnu, koupila elektrárnu...denně vyrobila 10 000 párů obuvi, zaměstnávala 5 000 osob. V roce 1930 dosáhla denní výroba 100 000 párů obuvi, byl zaveden 40hodinový pětidenní pracovní týden, položeny základy budování Baťova (dnešních Otrokovic). V letech 1931-32 bylo ve Zlíně postaveno celkem 9 nových továrních budov, 2 skladiště, plynárna, obchodní dům, 6 internátů pro Mladé muže a Mladé ženy, 500 rodinných domů pro zaměstnance, v Brně byl postaven Dům služeb Baťa. (V Praze je obchodní dům již od roku 1929.)

Typický rukopis architektu ve Zlíni i v Brazílii

S rychlým tempem rozvoje firmy muselo držet krok i město, které se pod Baťovým vedením stalo jedním z nejvýraznějších center meziválečné architektury v českých zemích.

Expozice, která přináší množství dobových fotografií a architektonických nákresů a plánů, nejen dokumentuje budování funkcionalistického Zlína, ale vyvolává i představu, že stojíme na některém z mnoha zelených prostranství mezi vzdušnými moderními budovami a rozhlížíme se kolem. Tvůrci výstavy použili například snímky Josef Sudka, který v roce 1935 přijel na Baťovo pozvání nafotit Zlín. Město jako urbanisticko-architektonický celek nemělo a nemá v evropském měřítku obdoby. Je koncipováno do podoby zahradního města s přísným funkčním zónováním, vychází z architektury továrních objektů (velkorysost pojetí je doložena plány architekta Gahury). Dá se tedy mluvit o industriální estetice a modelu organizace života. Zlín získal svou charakteristickou tvář, danou nejen standardizovaným pojetím výstavby, ale i novým životním stylem. To vše se projevilo i ve firemní výstavbě mimo něj – v realizacích obchodních domů v celé republice i v zahraničí a především při výstavbě urbánních celků v zemích, kam firma expandovala. (Slovensko, ale také Indonésie nebo Brazílie) I tato výstavba – často tisíce kilometrů daleko od Zlína, je dodnes snadno rozpoznatelná, stejně jako charakteristické řešení prodejen obuvi Baťa v USA, západní Evropě i jinde.

6,15 x 6,15

Základem zlínské architektury je jedno z nejrozsáhlejších a zároveň nejpromyšlenějších užití dokonalé standardizace a typizace, maximální ekonomizace pořízení stavby a maximální zjednodušení a omezení počtu stavebních prvků na všechny typy staveb. Železobetonový skelet s unifikovaným rozponem 6,15 x 6,15 m byl užit pro výstavbu továrních objektů, škol, hotelů i internátů. K tomu cihelná vyzdívka a okna v kovových rámech. Výsledkem je jedna z nejpůsobivějších větví moderní architektury, rychlá, úsporná, racionální, dokonale funkční a bezozdobná. Architektura, jež zároveň funguje jako firemní značka, se zde uplatňovala až do šedesátých let 20. století, kdy i ve Zlíně zvítězil „panelový mor“ jako v celé republice.

Výstavnímu sálu, v němž je fotograficky i plány zdokumentována bytová výstavba pro zaměstnance, proslulé Baťovy domky i moderní byty v činžovních domech, vévodí citát Tomáše Bati seniora:

„Průmyslový zaměstnanec je při své práci služebníkem, musí proto mít takové možnosti soukromého života, aby se mohl cítit ve svém domě králem.“ Při pohledu na komfort tohoto bydlení pozdějším obyvatelům paneláků zbývá jen tiše závidět.

Nejen architektura

Výstava v NG vzdává hold nejen unikátní architektuře, k jejímuž uplatnění došlo ve Zlíně díky rozvoji Baťových továren. K dokreslení atmosféry zlínského fenoménu zde najdeme samozřejmě i vitríny s ukázkami baťovské obuvi – a žasneme nad aktuálností designu i na první pohled viditelnou kvalitou. Prohlédneme si i další výrobky - gumové EShračky, pneumatiky, dokonce elegantní jízdní kola pod značkou Baťa. Nahlédneme do dokumentů, které provázely Baťovy zaměstnance jejich pracovním týdnem (Týdenní pracovní program) i volným časem (Deník mladého muže), je zde připomenuta i známá baťovská reklama, která vytvořila vlastní charakteristický vizuální styl, zdokumentován i vznik zlínského filmového studia.

Závěrem

Historie nezná „kdyby“. Ale zkusme, byť jen tak do větru položit otázku, kterou mimoděk výstava vyvolá. Kdyby nebylo předčasné smrti T. Bati seniora...druhé světové války...Nebo alespoň kdyby pokračovatel tradice a pozdější majitel společnosti, nevlastní bratr T. Bati Jan Antonín Baťa nebyl nucen utéci se do brazilské emigrace a nedošlo k rozkolu s Tomášem Baťou mladším. Kdyby neovládla naši zem po válce rudá totalita... jakým hospodářským zázrakem se spolu se Zlínem mohla stát celá naše republika.

Zapomeneme však raději na „kdyby“ a oceníme alespoň současnou vůli a chuť všech zainteresovaných, kdo tuto výstavu připravili – a především představitelů města Zlína. Vůli pomoci očistit památku Jana Antonína Bati, který byl po válce nespravedlivě nařčen z kolaborace s Němci, ač naopak podporoval exilovou Benešovu vládu. Vůli udržovat kontakty s potomky Baťovy rodiny, udržet ve svém městě „baťovského ducha“ a chránit architektonické dědictví moderní doby.

Národní galerie připravila skutečně bohatý doprovodný program k výstavě. Kromě komentovaných prohlídek (7., 19., 21., 28., 29. dubna a 17. a 31. května) je připravena tematická výtvarná dílna pro studenty a dospělé, další pak pro děti. Také otevřený ateliér s typickým názvem Bota je určen pro děti i rodiče. Novinkou jsou programy pro pedagogy, kteří se chtějí připravit na návštěvu výstavy než přivedou své studenty. Více na www.ngprague.cz

Výstava vznikla ve spolupráci NG a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, spolupodílelo se město Zlín a Zlínský kraj. Trvá do 31. května.

Autorkami koncepce a kurátorkami jsou Ladislava Horňáková a Radomíra Sedláková.

Knihy na téma Baťa lze objednat u nás v redakci