Janáčkovo trio Hudba s mladým srdcem

Komorní soubory to u nás nemají lehké. Tradice vysoké kvality české komorní hudby trvá, výborných interpretů je stále dost. A tak mladí umělci, kteří chtějí dosáhnout na špici, musí velmi usilovně pracovat nejen na svých hráčských schopnostech, ale také na tom, jak se uplatnit. Je proto pravidlem, že jeden člen souboru bývá zároveň i manažerem, který musí svůj čas na zkoušky a koncerty sladit ještě s obrovským množstvím administrativní a výkonné práce. A nejen to, musí mít i dobrý smysl pro vyhledávání příležitostí, schopnost vytvářet image celého souboru a umět jej vkusně propagovat a „prodat“.

Toto všechno se dosti úspěšně daří klavíristce Markétě Janáčkové, zakladatelce Janáčkova tria a vedoucí souboru, který má repertoárový záběr od baroka po 21. století, avšak profiluje se zejména českou soudobou hudbou. Dalšími členy klavírního tria jsou Helena Jiříkovská (housle, také koncertní mistr Talichova komorního orchestru) a Marek Novák (violoncello, člen České filharmonie). V tomto složení hrají od roku 2002. Do dnešní doby odehráli desítky velice úspěšných koncertů doma i v zahraničí, kde se začínají uplatňovat stále výrazněji. Letos například v Cannes (leden) v rámci cyklu Talent Only, na koncertech v Kanadě (květen) a Německu (září). Doma jsme je mohli slyšet například v dubnu na Pražských premiérách, přehlídce současné tvorby, které se Janáčkovo trio věnuje programově a s úspěchem (na repertoáru má např. díla Z. Lukáše I. Bláhy, J. Gemrota, K. Slavického.) Za podpory Allianz pojišťovny, Nadace Leoše Janáčka a nadace Život umělce pořádá pak letos trio cyklus komorních koncertů v kostele sv. Vavřince v Praze, v koncertním sále Pražského jara. Vraťme se ale ještě k zahraničním úspěchům mladého souboru. Již jeho první CD nahrávka klavírních trií A.Dvořáka (B dur) W.A. Mozarta (B dur) a J. Suka (Elegie) vzbudila totiž pozornost francouzského vydavatelství Praga Digital, které se věnuje české hudbě. Vydavatelství požádalo soubor o natočení skladeb Alfreda Schnittkeho - enfant terrible ruské hudby konce 20. století. Na CD se tak v projektu Praga Digitals ocitly Schnittkeho klavírní trio (1992), skladba A Paganini (pro sólové housle, 1982), Madrigal (pro sólo violoncello, 1990) a klavírní sonáta č. 1 (1987-88). Distributorem CD je Harmonia Mundi. Na základě tohoto CD bylo pak Janáčkovo trio pozváno i do Cannes a CD pak vybráno jako reprezentativní komorní nahrávka v rámci celosvětových oslav 10. výročí skladatelova úmrtí. Nahrávka byla dobře recenzována v prestižním hudebním časopise Diapason ve Francii aj.

Abychom nezůstali u prostého výčtu úspěchů mladého sympatického souboru, tak vězme, že v jeho podání zní Dvořák skutečně „dvořákovsky“, Mozart nádherně zpěvně a lehce, Suk zase patřičně romanticky a líbezně. Je jednoduché to napsat, avšak velice těžké to takto „jednoduše“ zahrát. Nahrávky pak mají společné provedení mladým srdcem a duší. A jak zní (laickým) uším Schnittkeho náročná hudba? Nemůžete ji poslouchat jednou, je to hudba, kterou je třeba studovat a vnímat celým tělem, pak vás doslova uhrane. Všichni tři interpreti společně v ní dokázali nalézt hlubokou studnu, z níž čerpají. Výsledkem je silný expresivní zážitek, který stojí za tu námahu všech zúčastněných

Janáčkovu triu a dalším mladým komorním souborům můžeme vděčit za to, že česká komorní hudba stále razantně proniká do světa a slaví v něm nemalé úspěchy. Věnujme jim ale pozornost i doma – a ještě něco, nebojme se soudobé hudby. Burcuje, zpívá, smutní, hladí stejně jako ta „klasická“ – a opravdu nekouše!

Nejbližší koncert