Mrtvý Kočka, ČSSD na rozcestí

Po uzávěrce (Převzato z Revue Fragmenty)

Byl to takový typický sociálně demokratický dýchánek. Přátelé růže se dostavili v klasických sociálně demokratických automobilech, např. v bílých terénních mercedesech, a provozovali oblíbené sociálně demokratické zábavní disciplíny, trumfování se, kdo má víc miliónů po kapsách. Kolorit doplňovali typické sociálně demokratické ženy jako herečka Kateřina Brožová. Však se tu také křtila kniha “Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata.”

Tak strašně touží po vládě, po moci, po pokoření svých soupeřů, že si ani nevšimli, že jejich strany se mezitím zmocnila skupina politických gangsterů. A poslední události naznačují, že adjektivum „politických“ je tu možná navíc.

Svět Jiřího Paroubka je svět Restaurací a jídelen Prahy 1, kde býval ekonomickým náměstkem. Svět veksláků, bolševických šíbrů, černých peněz, úplatků, taxikářů a kurev. Tenhle svět s sebou Jiří Paroubek zavlekl nejdříve na pražský magistrát, pak do Strakovy akademie a nakonec jím zasvinil ČSSD. A chce s ním zaneřádit celou Českou republiku. Dle titulku křtěné knihy snad i Evropskou unii. Nejstrašnější ovšem je, že Paroubkovy metody některé voličské skupiny účinně oslovují. Prakticky v přímém přenosu tak mohou zděšení občané pozorovat, jak se k moci derou patologičtí jedinci. V Německu třicátých let to nebylo jiné. Moje osmasedmdesátiletá maminka, jež dobře pamatuje nacisty i bolševiky, má z Paroubka obyčejný lidský strach. Může to být smrtící jak pro ČSSD, tak pro Českou republiku. Slušní lidé v ČSSD se budou muset rozhodnout dříve než bude pozdě, jaká bude jejich strana.

Je to lákavé vyvážet se nahoru za gangsterským buldozerem, je to jednoduché sázet na nejhorší lidské vlastnosti. Ale může to být smrtící jak pro ČSSD, tak pro Českou republiku. Měli by se rozhodnout dřív, než bude pozdě.