Setkání po letech

Slovíčko MOBIL znám již od svých klukovských let, a to už je pěkně dávno. Tatínek totiž měl tak zvaný stánek "mobilní nebo ambulantní nebo prostě na kolečkách", ve kterém prodával od odpoledne do následujícího rána horké párky. Ten stánek na kolečkách stával před palácem Adria na pražské Národní třídě a takřka přes ulici tam z Osvobozeného divadla chodívali před i po představení ti slavní a nezapomenutelní tři -- Voskovec + Werich + Ježek. Byl jsem "už" ve druhé třídě obecné, když maminka nás s mojí mladší sestřičkou Evičkou vodívala tatínka navštívit. A tak jsem ty slavné kumštýře tam pravidelně potkával, chodil na volňásek na jejich představení a učil se mezi školními básničkami všechny texty jejich písniček. K Jaroslavu Ježkovi měl tatínek obzvlášť vřelý vztah, protože oba byli narozeni v naprosto stejný den -- 25. září 1906 -- čili skoro jako dvojčata ovšem narozená každé z nich jinde. Tatínek nikdy neopomenul panu Jaroslavovi navršit pořádný kopeček hořčice, protože tu pan Ježek měl nesmírně rád. Vidím ho jako dnes, když vzhledem ke svému slabému zraku nabíral na párek hořčici ve velmi hlubokém úklonu.
Je to trochu rozvláčná předehra k tomu, co chci říci, ale snad tak trochu nutná. Dříve než Áda Hitlerů začal Druhou světovou válkou budovat svoji "Tisíciletou velkoněmeckou říši" (kterážto doba díky bohu se scvrkla na pouhý tucet), podařilo se všem třem odejít, ale za těch krutých šest let při návrtu do vlasti jedny z jejich prvních kroků vedly k stánku mého tatínka, kde tentokráte si pochutnávali na opékaných špekáčcích. A tam jsem ji jednoho dne roku 1947 potkal. Bohužel již jen se dvěma z toho bájného tria, protože pan Ježek už od Nového roku 1942 spočívá na onom světě v Novém světě, ale ten den po více než po půlstoletí zůstává stále v mých vzpomínkách. Nevšední půvab Soni Červené neutlumilo ani mlhavé osvětlení petrolejové lampy tatínkova stánku. Pánové V + W paní Soňu nepřivedli jen na ochutnávku tatínkových špekáčků, ale také ji představit jako novopečenou kolegyni, protože získala v konkursu suverénně roli Káči Maršálkové v ;muzikálu Divotvorný hrnec.
Premiéry jsem se nemohl zúčastnit, i když volňásek byl dopředu zajištěn, protože zanedlouho po tomto setkání u tatínkova stánku jsem odjížděl na studia do Československé koleje v Anglii, kterou naší zemi věnoval král Jiří VI. Spolu s Winstonem Churchillem jako projev díků, že stovky československých letců pomáhaly vyhrát Bitvu o Británii. Pan Voskovec mi při tomto setkání i rozloučení věnoval librovou bankovku pro štěstí, a i když měsíční studentské kapesné nebylo tam v Anglii nijak honosné, přesto jsem si tu bankovku ponechal a slovy vodníka Čochtana-Wericha z Divotvorného hrnce říkám: "Ještě ji mám schovanou!" Léta v mé milované Anglii uběhla, a tak jsem jako na jeden z prvních kulturních zážitků po návratu do vlasti se slzami v očích běžel na Divotvorný hrnec" a ještě do srpna 1949 jsem prožíval mnoho těch nádherných představení (z celkem uvedených 318) s nezapomenutelnými dialogy pana Wericha a s plejádou herců, které jsem si zamiloval navždy: Ljubou Hermanovou, Manon Chauffour, Ellen Tanasco, Václavem Tréglem, Františkem Černým, Rudolfem Cortésem i Josefem Vinklářem. A samozřej-mě nezastupitelnou a nenahraditelnou paní Soničkou Červenou, a tak to setkání v pořadí druhé mělo mnoho šťastných návratů.
Pak však jedovatý dech února 1948 stále silněji dul a po mnoha přetrpěných ústrcích paní Soňu vděčně přijal zahraniční svět a její pěvecké i herecké schopnosti slavily všude nadšený úspěch. Čili opět jako v mnoha případech se projevila pravdivost přísloví, že člověk se doma nestává prorokem. Sledoval jsem s ;nadšením její úspěchy alespoň ze zahraničního rozhlasového vysílání a tisku.
Ale dobrotivý osud tomu chtěl a přál, aby se uskutečnilo setkání v pořadí šťastné trojky -- a to ještě navíc v ;mém domovském městě Benešově u Prahy, kde na den svatého Jiří -- 24. dubna 2001 představila a křtila svoji autobiografii Stýskání zakázáno.
A na to čtvrté setkání jsem dostal osobní písemné pozvání od pani Soni, kdy z dovolené v Mentonu na francouzské riviéře mi sdělila, že 24. října bude v panteonu Národního muzea křtít svoji druhou knihu nazvanou Můj Václav o jejím pradědečkovi Václavu F. Červeném, výrobci a vynálezci žesťových hudebních nástrojů. A tak ten den jsem s patřičným předstihem kráčel vzhůru Václavským náměstím a s mrazivou představou, že Národní muzeum jako velebná dominanta Prahy měla před 33 lety namále, protože, když "ruští bohatýři" v průběhu noci 21. srpna 1968 nás přispěchali "chránit", začali bezhlavě pálit z tanků a děl do této naší národní památky připraveni ji srovnat se zemí, neboť díky jejich tradiční desinformaci si mysleli, že je to budova rozhlasu. Díky bohu se to těmto "gerojům" nepodařilo, a tak jsem mohl se svojí sestrou Evou ještě před slavnostním zahájením křtu vzdávat hold mnoha sochám našich velikánů v této slavnostní síni. Hudební předehra i řada významných řečníků předcházela vzácné chvíli, kdy paní Soňa zaníceně vzpomínala na svůj život i slavného pradědečka.
Při osobním rozloučení jsem si moc v duchu přál, aby setkání páté nenechalo na sebe dlouho čekat.
Ing. Václav Čichovský
Benešov u Prahy
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad