Slovo šéfredaktorky - Svědomí Evropy a komunismus

Tak se jmenovala dvoudenní mezinárodní konference, kterou začátkem června uspořádal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR pod záštitou místopředsedy vlády RNDr. Alexandra Vondry a za podpory místopředsedů Senátu MVDr. Jiřího Lišky a JUDr. Petra Pitharta.
Iniciátory byli poslabkyně Evropského parlamentu Jana Hybášková a senátor Martin Mejstřík.
Úvodní pozvánka byla uvedena slovy:
Komunismus je společným dědictvím Evropy, stejně jako fašismus a nacismus. Dokud Evropa nepřijme tento fakt společné minulosti a nevyvodí z ní společnou odpovědnost, nebude jednotná.
Konferenci zahájil bývalý prezident Václav Havel a dále v ní vystoupila řada osobností ze zemí Evropy, ale i z Kanady a USA s podnětnými i burcujícími příspěvky. Organizačně byla výborně připravena včetně doprovodných programů a společenských setkání. De klaraci z konference si můžete přečíst česky i anglicky na str. 8, 9. Měla jen jedno mínus, za které však nemohla, které spíš svědčí o tom, jak její náplň byla na místě: Byl zde minimální zájem médií. Kromě Čs. rozhlasu, který odvysílal řadu zajímavých rozhovorů a informací, nebylo v novinách (o televizi ani nemluvě) o konferenci téměř nic. (Jistě, noviny jsou přeplněny týranými dětmi, vraždami a tunelováním, které se stejně nikdy nevysvětlí... jen aby se ve čtenářích probouzely ty nejnižší pudy – něco mi to připomíná, viz další odstavec.)
Haló, haló!
18. června jsem dostala esemesku od kamaráda: Kup si Haló noviny, pomlouvá tě tam Kojzar. Kdo by snad nevěděl, co jsou Haló noviny – něco horšího a ubožejšího než bylo před lety Rudé právo a Kojzar byl vždy nejžlučovitější nenávistník všeho, co neklapalo podle komunistické zvůle a jako novinář postrach leckoho, například mladých rockerů. Koho pomluvil, ten už si „nevrznul“.
Ovšem já jsem po této zprávě zajásala: hurá, konečně mohu žalovat za pomluvu a od toho plátku budu chtít milión. Bude se moc hodit na dluhy u tiskárny.
A pak jsem s trochou ostychu vstoupila do trafiky poblíž Staroměstské, protože jsem ještě nikdy takovéto noviny nekupovala. A ostych byl namístě. „To ani náhodou, tohleto my nebereme!“, vyhrkl prodavač. Poděkovala jsem, pogratulovala za dobrý vkus a šla jinam... A jaké bylo moje zklamání, když jsem to koupila a do článku s názvem Český dialog bez dialogu se začetla. O žalování nemůže být ani řeč. On nám tam ten Kojzar vlastně udělal velikou reklamu! Nejen, že sám zabředl svými nelogickými tvrzeními do pěkné louže. Ocitoval také několik statí z prvního letošního dvojčísla a k tomu malé komentáře, které svědčí o tom, že už je to skutečně soudruh „přestárlý“ (takto rádi komunisté nazývali starší důchodce), který si sem tam nepamatuje. Dává tu třeba za vzor komunistu- spisovatele Jana Drdu, ale zapoměl, že v roce 1968 po příjezdu „spřáteleného vojska“ s rozmachem mrsknul rudou knížkou přímo obloukem k nohám svých stranických bossů. Však zato byl vbrzku vyhozen z šéfredaktorského místa časopisu Svět práce. Byla jsem pak asi za rok na jeho pohřbu. Tolik disidentů by tam jistě nepřišlo, kdyby byl takový vzor KSČ.
No nic, ať si soudruh stařík píše co chce, když ještě existují lidé, kteří takové bláboly čtou – to je holt ten tržní mechanismus...
Konec?
Na můj minulý sloupec přicházejí moc hezké dopisy. S lítostí nad tištěnou podobou, ale i s pochopením a dokonce s nabídkou finanční pomoci.
Tak vám všem, milí čtenáři, přeji krásné léto (či zimu – v Austrálii a Jižní Americe) a těším se na další dialog s Vámi.
Eva StřížovskáHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad