Češi v Sarajevu

    Sarajevo je město v srdci Balkánu, kde se křižují cesty a vlivy Východu a Západu, kde po staletí žili příslušníci různých národů a různého náboženského vyznání a také různých kultur, které se vzájemně ovlivňovaly. Na malém prostoru, dalo by se říci jeden vedle druhého jsou umístěny kostely, chrámy a modlitebny muslimů, katolíků, pravoslavných a židů, což svědčí o společném životě národů různých vyznání. Sarajevo je také město obyvatel různých národnostních menšin, mezi kterými po celá desetiletí patřilo čestné místo Čechům. Dnes je sice množství národů a národnostních menšin pozměněno, ale město si podrželo multietnické rysy.
    Podle prvních nedoložených zpráv sem přicházeli Češi již ve středověku, ale první masová migrace je písemně doložena po roce 1878, kdy Bosnu a Hercegovinu okupovalo Rakousko. Tehdy to byla chudá a zaostalá oblast. Nová vláda ihned přistoupila k budování a všeobecnému rozvoji. Přicházeli odborníci různých národností ze zemí rakouské monarchie, mezi kterými početně třetí místo zaujímali Češi. Přijížděli sem inženýři, lékaři, farmaceuti, učitelé, úředníci, řemeslníci, horníci, zemědělci a také umělci. Jejich příchod vzrostl po roce 1908, kdy Rakousko anektovalo Bosnu a Hercegovinu. První světová válka byla dalším z důvodů, proč se Češi masově vydali do této balkánské zemičky. Přicházely tenkrát osoby ve službách rakouské armády a bezpečnosti.
    Rok 1918 byl ve znamení repatriace. Tehdy se mnozí Češi vrátili do své již samostatné vlasti. Mnozí ale zůstali zde. Někteří zde potkali budoucí manželky, jiní si své nevěsty přiváželi z Čech, aby zde společně kráčeli životem. Počet Čechů Sarajevu zvyšovali i jejich spoluobyvatelé, kteří sem přicházeli hledat zaměstnání.
    Opravdu Sarajevo a také celá Bosna a Hercegovina byly vítanou příležitostí pro výdělek. Příchozí si sice zajistili existenci, ale nostalgie byla silná a nevyhnutelná. Pociťovali silnou potřebu se setkávat a přátelit. Proto už od roku 1885 byl v Sarajevu založen český "Kroužek mládenců" a v roce 1886 "Český lidový vzdělávací spolek Palacký". Obě společnosti vytvořily v roce 1905 v Sarajevu "Českou besedu". Před 1. světovou válkou existoval také "Svaz českých turistů" a po válce ještě "Společnost žen a dívek". A 12. května 1928 byla vytvořena "Československá obec v Sarajevu", jejíž činnost pokračovala do roku 1941. Po 2. světové válce bylo dne 4. května 1947 sdružení obnoveno valnou hromadou obce a působilo až do šedesátých let. Od té doby po dlouhých 30 let neměli Češi v Sarajevu žádnou krajanskou společnost. Teprve v roce 1993 byla založena opět v Sarajevu nová "Společnost bosensko-českého přátelství -- Snješka", která pracuje dodnes. Během nedávné války působila především jako humanitární společnost, nyní s cílem, který je zapsán do jejího jména a úspěšně naplňuje svoje poslání.
    28. září 1996, v den sv. Václava, sarajevští Češí -- starousedlíci znovu ustanovili "Českou besedu". Pořádají pracovní schůzky výboru, spolupracují s ambasádou, připravují večírky, přednášky, na kterých se členové seznamují s dědictvím svých předků, českými dějinami a kulturou. Také vydávají bulletin "Česká beseda", ve kterém jsou články zajímavého charakteru a obsahu. Jsou směrovány především na uchování tradice a vyučování českého jazyka.