Rozvadov

Místo smutné i dobrodružné, alespoň dříve – přechod domů i nazpátek. Na německé straně osvědčená poslední nákupní oáza, přesto obavy – nedošly při tom letním provozu přece jenom broskve v lískách a jiné ovoce?
To bych doma zklamala.
Se sevřeným žaludkem dojíždění na druhou stranu, jako vždy nejdřív před závorami pohled na vyvýšeninu vpravo. Čekání lidí na lidi z té druhé, pro ně nepřekročitelné strany se střídajícím se zklamáním a ulehčením. Pro samopalníky za patníkem denní rutina – měl je člověk litovat nebo zatracovat?
Otevření závor a s ním koncentrace na pocit provinilosti, nežádoucnosti, nejistoty a strachu. Žádný průšvih v dokladech? Správně zapakováno - nic nenajdou? Ale vždyť jsem vlastně nic nespáchala, chci se jenom na chvíli podívat domů. Po úspěšném průjezdu až při sjíždění zatáček dolů z Přimdy začíná dovolená. Je možné, že to seno tady jinak, „hezčeji“ voní, nebo už blbnu? Ještě aby tak rostly houby - tak je vše v pohodě.
I na zpáteční cestě jsem měla oporou dobře vychovaného a chápavého syna, když přátelé potřebovali dovézt rozmanité věci a písemnosti. P. dovedl na povel dělat spícího na polštáři vycpaném kožichem, na přání mu bylo špatně až k pozvracení, prostě byl učenlivý.
Jen jednou zklamal, když mu v botě vadil briliantový prstýnek, což oznámil v časově naprosto nevhodném okamžiku: „Mámo, to píchá.“ Ano, pojď se rychle vyčurat. Upravení boty na patřičném místě situaci změnilo a mohli jsme nasednout.
Později zmoudřel a jeho záslužná činnost měla jen jednu nevýhodu – vyžadovala podle výkonu adekvátně se zvyšující finanční odměny.
V prosinci 1989 jsem vytouženou, krátkou dovolenou nemohla realizovat. Po možnosti obdržení vstupních víz přímo na hranicích rozhodli manžel se synem, že jedou do Prahy za mne. A sice okamžitě, ještě týž večer, mráz a sníh nevadí – „buď zticha a zabal něco k jídlu“.
Narychlo vytvořená lepicí písmena ozdobila auto nápisem: Gratulujeme českému národu. Byli vybaveni.
Telefon z Rozvadova: „Mámo ty dřívější volové tady jsou teď normální. Řekli mi, co otravuji kvůli vízu, když jsem československý státní občan – nemám zdržovat, vypadnout a pokračovat. Tak pokračuju!“ Ti dva mne doma dobře zastoupili.
Rozvadov roky později...
definitivního návratu. Moje prozíravá matka to stejně věděla už léta přede mnou. Mezitím až velice zmoudřelý syn radil a organizoval, než skoro po 37 letech odstartoval stěhovací vůz.
Před celnicí jsem vyběhla ze svého auta s pečlivě připravenými zažloutlými doklady (s daty roku 1971) chtíce obhajovat vystěhované věci, které se vlastně jenom vracely nazpátek se mnou.
Řidič stěhováku byl energický: „Mámo, kde žiješ, drž hubu a jdi si zase sednout.“
Špeditérský vůz i moje nervózní auto byly promávány. Žádné přivítáni nazpět se nekonalo.
A po necelých dvou letech…
...jsem schengenský průjezd ještě osobně nestihla. Při výstraze „Nezastavujte“ asi naschvál zastavím, nedá mi to – musím přece právě zde trochu sentimentálně rekapitulovat.
Snad to nebude dopravní prohřešek.
- steigr -Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad