Proč jsem nešel na Gotta? Proč nejezdím na Kubu?

Tato črta není zamýšlena ani jako politické kázání (jinak bych se ozval před Gottovým torontským koncertem), ani jako pokus o ovlivnění názoru druhých. Jde prostě o rozjímání na dvě zdánlivě odlišná témata, ale ve skutečnosti témata blízce zpřízněná.

Karel Gott... Všeobecně považovaný za nejlepšího (rozhodně nejúspěšnějšího) českého populárního zpěváka. Nevím. Na žádném jeho koncertu jsem nebyl. Tuhle jsem našel mezi papíry zmínku o jeho torontské návštěvě v devadesátých letech (zřejmě to mělo něco společného s univerzitou, už jsem zapomněl, co) a ani nevím, proč jsem tehdy na koncert nešel. Ať jakkoliv, v době, kdy naši nejlepší a mravně nejhodnotnější zpěváci a umělci živořili, Karel Gott žil na výsluní moci a žil životem rozmazlené primadony. Převažuje skutečnost, že patřil mezi miláčky světového publika (hlavně snad německého a polského a samozřejmě - i našeho), a tak snad šířil i slávu své rodné země, nad příkazem, že lidé, kterým bylo mnoho dáno, mají závazek sloužit pravdě a být svědomím svého rodu (tak jak to činil jiný český zpěvák a nesrovnatelně významnější písničkář, Karel Hašler, který umíral na ledové betonové dlažbě nacistického koncentráku)? Nemyslím. Ukládá nám Gottova sláva povinnost chodit na jeho koncerty a zběsile tleskat? Mně nikoliv. Kdybych býval v osmdesátých letech žil v Československu a měl volit mezi slávou a bohatstvím na jedné straně a mravním imperativem (ale také živořením) na straně druhé, býval bych podepsal antichartu? Soudě podle své reakce na podobné situace, myslím, že bych se rozhodl pro mravní imperativ.

Složitější je druhá otázka: šel bych dnes na Gottův koncert, kdyby všecko, co zůstalo v mé paměti z minulosti, je, že Gott podepsal nějaký pro-komunistický papír, ale zapomněl, co na tom papíru stálo? Asi ne, ale chápu ty, kteří by za takových okolností na koncert šli. Snad si měli ověřit, co stálo na dokumentu, který Gott podepsal (podepsali ho i jiní, ale málokdo tak aktivně a podlízavě jako Karel Gott). To jsem udělal já. Děkuji Janu Waldaufovi, že mi dal text anticharty. Text, který stojí za zaznamenání:

„Náš socialistický svět, jemuž stojí v čele Sovětský svaz, svým úchvatným budováním komunistické společnosti... ozařuje pracujícímu lidu a revolučním silám celého světa cestu pokroku a šťastné budoucnosti... Drtivá většina mistrů naší kultury šla a jde ve svém úsilí věrně s dělnickou třídou, s komunistickou stranou ve znamení Velkého října... Hrdě se hlásíme k bratrské sounáležitosti našich národů vedených Komunistickou stranou Československa”.

Na shromáždění umělců v Národním divadle 28. ledna 1977, kde bylo provolání (text anticharty) vyhlášeno, se jako první ujal slova „zlatý slavík“ komunistické éry, Karel Gott.

Jsem rád, že jsem si přečetl text anticharty. Jsem rád, že jsem na Gottův koncert nešel.

Kuba... Nedávno si jeden známý rezervoval ubytování v hotelu někde v Jižní Americe. Když dostal potvrzení o rezervaci, zjistil, že je to na Kubě (podobnost jmen). Časově už se to dalo těžko změnit a známý si řekl, že by to nakonec mohlo být zajímavé. A bylo. Hlavně to, co viděl mimo hotel, v kterém bydlil. Rozjel se totiž (dost drze) po okolí. Viděl, jak uboze kubánští občané žijí. Jak omezený je jejich život, jejich přístup k informacím o zbytku zeměkoule. Jak velkou lží je Castrův režim.

Vím, že hodně našich krajanů i rodáků jiných zemí, dost nedávno v komunistické sféře, tráví dovolenou na Kubě. Vím, že tam nejezdí proto, aby Castrův režim podporovali, ale hlavně proto, že Kuba jim nabízí teplé moře za značně lacinější cenu, než třeba ostrovy ve West Indies. Neosvojuji si právo je kritizovat. Mnohé země (včetně Kanady) mají s Kubou normální diplomatické a hospodářské vztahy. Mnozí argumentují, že Castro není horší než jeho předchůdci opačného ideologického zaměření (překvapivě vysoké procento lidí v bývalém Československu a ještě vyšší procento třeba v Maďarsku a většina v Bulharsku a Rumunsku ještě dnes dává přednost životu za komunismu před životem v demokracii). Nevím, kdo vlastní hotely na Kubě, ale zřejmě jedinou televizí, vedle kubánské, kterou můžete v těchto hotelech vidět, je americká stanice CNN.

Nemyslím, že někdo vážně považuje tyto návštěvníky Kuby za stoupence komunismu nebo obdivovatele Castra. Život je vždycky trochu jiný, než naše představy o něm a je daleko obtížnější nacpat ho do přesných škatulek jako třeba knoflíky nebo nitě. A tak chápu, proč lidé (i ti, kteří s komunizmem a Castrem nemají nic společného) se jezdí koupat do „jeho“ moře. Jako chápu - ze zcela jiné škatulky - že lidé, kteří celkem bez protestu žili v komunistických režimech střední a východní Evropy a často - až do pádu komunismu - i po příchodu do svobodného světa se nijak výrazně proti komunismu nestavěli, dnes ostře - a užitečně - kritizují ve svých rodných zemích přežitky komunizimu. Chápu, ačkoliv můj život a mé názory se vyvíjely jinak... Chápu proto, že vím, jak jinak jsme každý geneticky i okolnostmi modelován a každý, pokud někomu nebo něčemu vážně neubližujeme, si zasloužíme míru respektu. A doufám, že ti, kteří na Kubu jezdí, respektují moje stanovisko, že pokud na Kubě vládne komunistický režim, tam prostě na dovolenou jet nemohu.