Lubomír Štícha -- kolínský malíř míří do Evropy

2 2002 Kultura česky
obálka čísla

    Jako dítě čmáral po zdi, po dveřích, zkrátka všude, kde ho to napadlo. Takové byli první umělecké pokusy kolínského malíře Lubomíra Štíchy. Od sedmdesátých let se intenzivně věnuje surrealistické malbě. Své snové vize uskutečňuje prostřednictvím olejových barev, příležitostně akvarelů a kvaší. Prosadit se v ;době normalizace nebylo pro něj snadné. Co však Lubomírovi nikdy nechybělo, byl nevysychající pramen životního optimismu.

    Lákalo vás malování a kreslení už od dětství?
    Vzpomínám si, jak mi otec jednoho dne přinesl silnou velkou knihu, plnou jen prázdných bílých stránek, ořezal mou oblíbenou modrou pastelku, já se posadil v obývacím pokoji na koberec a začal do těch krásně bílých stránek vkládat vize svého dětského světa. Otec příležitostně promítal filmy a brával mě do kina s sebou. Některá filmová představení jsem intenzivně prožíval. Kreslil jsem hordy indiánů a kovbojů uhánějící prérií, přepadené dostavníky apod.

    Jaké byly vaše umělecké začátky?
    Mezi opravdové začátky, kdy už moje snové vize docilovaly určitých představ abstraktního realismu bych počítal až druhou polovinu let 70-tých. Rok 1977 byl asi takovým zlomovým obdobím, kdy se z abstrakce vykrystalizovalo období surrealismu. První reprodukci díla Salvatora Dalího jsem viděl v humoristickém časopise "Dikobraz", kde popisovali jeho internaci v ústavu pro choromyslné. Z podtextu tohoto článku jsem pochopil, že pisatel se tomuto tvůrci vysmívá. Surrealismus nebyl v té době v oblibě hlavně proto, že se nehodil do "programu budování socialistických světlých zítřků po sovětském vzoru". Jinotaje, které se daly do symboliky surrealismu velmi snadno mistrně ukrýt, velmi vadily. Socialističtí úderníci tak pro jistotu tvrdě odsuzovali vše, čemu nerozuměli. Tehdy jsem pochopil, že "pionýr hodný sovětském vzoru" ze mne nebude.

Přehled tvorby

- do roku 1977 -- fragmenty kreseb, tužkou nebo perem, převažuje tzv. "šuplíková tvorba" a skici
- období 1977 -- 1982 -- tvorba akvarelů, kvaší a sádrových skulptur
- období 1982 -- 1990 -- převážně malba temperou a kvaše
- V raném období převažují surrealistické motivy vytvořené technikou temperové malby a kvaše. Převážná část fotodokumentace tvorby z tohoto období byla nenávratně zničena. V ;období cca od r. 1992 -- do současnosti převažuje již olejomalba.
- Ve druhé polovině 90-tých let XX. stol. se zabývá ve své tvorbě také portrétem. Zobrazuje převážně imaginární postavy, které obléká podle módy z přelomu XIX. a XX. stol. V tomto tvůrčím období pracuje již technikou olejové malby s povrchovými úpravami. Často se však ve své tvorbě vrací k motivům surrealistických vizí s reálným podtextem, které tvořil v raném období. K většině svých obrazů napsal básně.



    Kdo byl vaším vzorem?
    Nejprve to byli surrealisté jako René Magritte, Giorgio de Chirico, Max Ernst a pochopitelně Salvátor Dalí. Dalí měl velmi dobře propracovanou techniku olejomalby s povrchovými úpravami tak, jak to dělali mistři vrcholné renesance a manýrismu.
    V současnosti mne nejvíce oslovuje portrétní malba konce XIX. století a tvorba některých starých barokních mistrů. Nejbližší mi je náš malíř Jan Petr Brandl, který se všemu naučil sám, aniž by odešel na zkušenou do ciziny. Já jsem také po celou dobu své tvůrčí činnosti "autodidaktem".

    Jak se vyvíjela vaše technika?
    Zprvu jsem pracoval postupem pokus-omyl. Začínal jsem akvarel a dokončoval kvaš. Od vodových barev jsem velmi brzo přešel na temperové. První olejové barvy značky Mánes jsem dostal od rodičů. O technice olejomalby jsem tehdy vůbec nic nevěděl. Na dřevěnou překližku jsem namaloval břízu u lesní tůně. Tvořil jsem přímo na neupravenou desku, do které se hrozivě vpíjela barva. Hrubý povrch mi navíc značně obrousil štětec. Nemohl jsem také dosáhnout takového barevného tónu, jaký jsem si představoval. Výsledek byl tedy značně ponurý.
    Kuriózně vznikala i moje první olejomalba na plátně. Našel jsem dřevěný rámeček po rozbitém zrcadle. Maminka odstřihla kousek lněného prostěradla, to jsem přichytil kancelářskými sponkami na rámeček. Z prvního malířského pokusu na dřevěnou desku jsem věděl, že musím nejprve povrch, na který chci malovat, něčím natřít, aby mi plátno tolik nesálo barvu. Nevěděl jsem ale čím. Na radu svého strýce jsem napnuté prostěradlo natřel "latexem". Namíchat šeps jsem ještě tenkrát neuměl a ani jsem nevěděl, kde jej koupit. Navíc speciální prodejny pro výtvarníky byly tenkrát pouze pro "oficielní profesionální umělce", kteří vlastnili průkaz "Fondu výtvarných umělců" nebo pro studenty VŠ výtvarného směru. Na latexem připravený podklad jsem olejovými barvami namaloval mořské ryby, které jsem obkreslil z poštovních známek. Protože jsem neměl další rámeček, na který bych znovu napnul plátno a tvořil další obraz, po zaschnutí toho prvého obrazu jsem plátno z rámečku sejmul a na tento rámeček jsem napnul plátno nové a vytvořil obraz další.
    O mé další tvůrčí aktivitě, pak rázem rozhodla maminka, po té, co jsem "provoněl" celý byt terpentýnem, kdykoliv jsem pracoval. Technika olejomalby musela ustoupit a temperové barvy se mi tak staly nejvděčnějším pracovním médiem, protože tolik "nesmrděly".

    Kde čerpáte náměty svých děl?
    Inspirují mne hlavně okamžiky běžného života. Kde jinde se naskytne člověku tolik absurdně surrealistických situací najednou pohromadě. Celé to dění ve státě, který byl "Absurdistánem největší velikosti", bylo vlastně jedno velké všelidové divadlo. Ani dnes v období "rozvíjejícího se raného znovukapitalismu" to není o moc lepší. Potom stačí jen napnout plátno, vzít paletu a štětce.

    Proč jste zvolil právě surrealismus jako způsob svého vyjádření? Správná otázka. Proč právě surrealismus. Ano, asi právě proto, že právě způsob jakým lze na atributech jinotajů předvést realitu ve snové vizi. Kdo tuto šifru dokáže rozluštit -- vyhrává.

    Jako státní úředník se každý den věnujete historickým památkám. Odráží se váš civilní život také v umělecké tvorbě ?
    Spíše nikoliv, než ano. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu moje dílo divák pozoruje. Na několika obrazech jsem zobrazil jehlancovité kapličky postavené na špici více méně spíš jako určitý druh rukopisu díla autora. Měl jsem také i několik pokusů o realitu, kdy jsem maloval romantická zákoutí kutnohorských uliček. Ve skicáři mám připraveno a rozkresleno několik starých domů, ke kterým mě váží určité vzpomínky. Například dům ve kterém jsme bydleli v Plaňanech, nebo interiér kuchyně u babičky na Moravě.

    Váš zevnějšek jasně vypovídá o zálibě v historii rakousko-uherské monarchie. Co vás na "starých zlatých časech" tolik fascinuje?
    Ve starých dobrých časech monarchie se narodili dobří lidé: oba moji dědečkové a obě moje babičky. Navíc málokdo ví, že systém prvé republiky recipoval převážnou část právního systému z období monarchie. Prvorepubliková policie převzala kompletní seznam konfidentů a jejich služeb využívala ve svůj prospěch vesele dál. Konec devatenáctého a počátek dvacátého století bylo kouzelné období. Nejprve historizující slohy. Po té vrchol secese, následovaný všemožnými -ismy. V roce 1904 se narodil Salvador Dali.
    Mužné vousy, které dnes nosím, jsem si nechal narůst spíše z recese. V době, kdy jsem byl ještě bez vousů, mne nikdo příliš jako úřední osobu nebral vážně. Vše nabralo radikální změny v okamžiku kdy byl plnovous na světě. Nedovedete si ani představit kolik lidí mi dnes vousatou podobu s jeho císařskou výsostí Františkem Josefem I. závidí tak, že mne až pomlouvají.

    Kde se mohou zájemci seznámit s vaší tvorbou?
    Od 6. prosince 2001 je otevřena společná výstava v prostorách Regionálního muzea Kolín. Vystavuji zde společně se svým otcem, který tvoří modely historických plachetnic, a s kamarádem Vítem Vavřincem Pavlíkem z Volar. Dále se aktivně účastním mezinárodní "Christmas Exhibitions" ve Slovinské Ľublani. Katalog lze zhlédnout na internetové adrese: www.wf-a.si. Vysta-voval jsem i na mezinárodní Intersalonu 2001v Českých Budějovicích (www.ajv.cz) V blízké době bych rád vystavoval také ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě. Uvažuji i o další prezentaci v zahraničí.


Valerie Doležalová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012