My Roots Continents Apart Mé kořeny napříč kontinenty

HKKrajanka Elsa Moravek Perou de Wagner vydala anglicky v nakladatelství iUniverse, Inc. autobiografické vyprávění o svém rodokmenu a životních trampotách. Jedna větev předků paní Morávkové hospodařila na gruntu v obci Starý Ples u Jaroměře. Traduje se, že po bitvě u Slavkova prý v domě jejích prarodičů strávil noc sám Napoleon, poté, co v roce 1805 porazil ruského cara a rakouské Habsburky. Druhá větev stromu života autorky míří mezi prominenty říše Inků.

Ukazuje se, že mezi jihoamerickými Indiány nezanechal české geny jen lovec kaktusů A. V. Frič.

Roku 1933 byl vyslán do Jižní Ameriky prodávat zbraně a výrobky těžkého strojírenství Zbrojovkou Plzeň, sekcí Škodovky, absolvent pražské Vysoké obchodní školy, rodák od Jaroměře Jan Morávek. V Bolívii, která právě cenou 280 tisíc životů na obou stranách konfliktu marně probojovávala přes paraguayský region Chaco přístup k moři - k příměří došlo v roce 1935 - navštívil válečného ministra. Dveře do jeho pracovny mu otevřela sekretářka mestizos (míšenka). Slovo dalo slovo, domluvili si schůzku... – svatba byla za měsíc. Elsa se narodila v dubnu 1935 v Buenos Aires, kde otec domlouval další obchody.

O životním standardu v Argentině v meziválečném období píše Morávková neuvěřitelné věci. Tak například: příslušníci vyšších vrstev byli zvyklí trávit dovolené v Evropě. Vadilo jim ale, že na starém kontinentu nemá každý člen rodiny svou koupelnu. A teď bomba – na loď si někteří brali s sebou krávu a hejno slepic, aby jejich děti jedly při plavbě jen čerstvou stravu.

Po čtyřech letech, v roce 1937, jmenovali Morávka obchodním ředitelem Zbrojovky. V Praze byla rodina svědkem národního odhodlání. Elsa cituje tehdejší populární slogan: „Londýn- Praha-Paříž: Hitler patří za mříž!“. Nicméně matka v slzách prosila otce, aby se vrátili do Argentiny. Byla přesvědčena, že kromě Churchilla, který byl pro svůj postoj zván enfant terrible, nikdo na Západě se na Čechy neohlíží.

Během války byl nadřízeným Elsina otce, vyslaného jako zástupce podniku do Rumunska, bratr Hermanna Göringa Albert.

Ten nesympatizoval s nacisty, zejména ne s jejich zacházením se Židy. S Janem Morávkem se znal z působení v Jižní Americe, kde v 30. letech zastupoval firmu Junkers. Od té doby se přátelili. Albert pomohl mnoha lidem. Autorka soudí, že jeho jméno by mělo stát vedle jména Oskara Schindlera v jeruzalemském památníku holocaustu Yad Vashem.

Morávek byl ve Škodovce členem tříčlenné buňky odboje. Propašoval například do Anglie informaci českého vědce o německé základně Peenemuende v severní části baltického ostrova Usedom, respektive o zkoušení v jejím prostoru těžko sestřelitelné rakety V-2 určené k bombardování Londýna přes kanál La Manche. Britští zpravodajci obdrželi zprávu 15. srpna 1943. 48 hodin poté továrnu a odpalovací zařízení zničily bombardéry RAF.

V roce 1941 následovala rodina manžela a otce do Rumunska. Rumuni zaplatili draho za spojenectví s Německem. Nejdřív mu dali svou naftu, potraviny, vojáky a veškeré bohatství, a když Němce porazili Rusové, Rumunsko upadlo do sovětského područí.

V šestačtyřicátém byl Morávek Škodou znovu vyslán do Buenos Aires. Po dvou letech jej odvolali do Prahy. Zůstal v emigraci. Jeho dcera se později vdala a přesídlila do USA. Roku 1998 se v Česku zúčastnila natáčení filmu BBC „Skutečný Göring“.