Taxmeni veteránům

V minulém dvojčísle se skvěla na titulu fotografie hudební skupiny Taxmeni spolu s Bořivojem Čelovským. Uvnitř jsme pak informovali jak o tomto nevšedním člověku a historikovi, tak o nevšední třídílné knize Někomu život, někomu smrt, kterou napsal Jaroslav Čvančara, také historik, ale jinak i zakladatel skupiny Taxmeni.

Právě v den, kdy toto dvojčíslo spatřilo světlo světa, tedy 16. 4., uspořádali Taxmeni koncert na počest válečným veteránům. Nebylo to poprvé, ale možná naposledy... vždyť již jich většina odešla z tohoto světa... a za smutně malé pozornosti společnosti.

Ti, kteří riskovali a pokládali svůj život za svobodu Československa, byli po roce 1948 komunisty zavíráni a popravováni. Mnozí odešli do zahraničí. Pravda, několik jich dostalo po „sametu“ různá vyznamenání. To ale byly jen chvilky uznání...

Jaroslav Čvančara se svou skupinou i se svými přáteli jsou jedni z mála, kteří na veterány pamatují nezištně a upřímně. Proto mne velice potěšilo, ale bylo to i pochopitelné, že koncert byl naprosto vyprodán (tak jako ostatně vždycky).

Písničky Vlak do Zlatodolu, Baltimore, Dědečkovy hodiny, Hrát, hrát, hrát, Vzpomínky na starý časy, Rytíři oblak, Sestřelen zněly v profesionálním podání skupiny svižně a příjemně.

Zpěvák Vráťa Vyskočil, jehož hluboký hlas je znám široko daleko nejen v české kotlině, také koncert uváděl, pozdravil řadu přítomných válečných veteránů, čestných hostů a některé pozval na pódium. Přišel tam např. plk. Alexandr Beer (bývalý příslušník čs. vojenské jednotky v Buzuluku, účastník legendární bitvy u Sokolova a všech dalších bojů východní fronty...

Následoval další hudební blok s písničkami Kaťuša, Tam do svejch plání, Memphis Tennessee, Proč jenom ďábel dnes oblohou vládne, Hrdina vrtulník, Spitfire a Flak a také vystoupení hostů – dudácké kapely.

A už tu byl křest Čvančarovy knižní trilogie, jehož se zúčastnili kromě autora i vydavatelka Jaroslava Pechová a jako sudičky plk. let. ing. Vladimír Paleček, vdovy po válečných hrdinech Hana Fajtlová, Vlasta Šišková a jako kmotr gen. Tomáš Sedláček.

A večer se „nachýlil“. Neberte nám naši víru byla poslední píseň, ke které se připojilo snad celé hlediště... A pak už jen vytleskaný přídavek Tipperary... nebyla jsem sama, kdo si honem utíral slzy dojetí z toho krásného, lidského a hudbou nabitého (však to těm dospělým chlapcům přece jen dobře hraje i zpívá) koncertu a setkání s úžasnými lidmi.