Vladimír Remek – třicet let poté

V té době jsem měla malou dcerku a celá rozvětvená rodina stála fronty na ovoce, masíčko a aspoň trochu hezké oblečení. Pamatuji se na rozhlasové i televizní zpravodajství, které nadšeně informovalo o tom, že do vesmíru letí občan České socialistické republiky, soudruh Vladimír Remek. Byl v Sojuzu 28. prvním Čechem a ve vesmíru prvním člověkem, který nebyl občanem SSSR a USA. V době, kdy v celém socialistickém bloku byly ke koupi jen základní potraviny a nahodile i spotřební zboží, to vypadalo jako zázrak. Samozřejmě: všichni jsme věděli, že velmoci spolu soupeří a že Rusové raději nechají vyhladovět půl země, než aby zaostali za americkým vesmírným průzkumem. Přesto jsme byli pyšní. Remek byl ve vesmíru osm dní a poslal nám z té dálky pár slov pozdravů.

Je však pravda, že ani to nás nenaladilo vůči Rusům smířlivě. Bylo to deset let po okupaci a všichni jsme věděli, že rozhodnutí poslat Čecha do vesmíru je rozhodnutí politické, ne vědecké. Prezentovat tuto dobu jako deset let pevného soudružství.

Pamatujete si, jaká hláška se roznesla po Remkově značně nesouvislém vesmírném proslovu? Opět se potvrdilo, že Češi jsou smějící se bestie: „Remek ani nemek´“ říkali jsme

Remek hrdina je. Vždyť ani dnes není cesta do vesmíru běžným výletem. Jeho cesta sovětskou nosnou raketou byla velmi znehodnocena politickým podtextem. Přesto Remek v další etapě svého života nestrádal: před revolucí byl reprezentantem zářivého socialismu a od roku 2004 zasedá za svou rodnou komunistickou stranu v Evropském parlamentě.

Jaký začátek, takový konec. Ani kosmonaut se nepřeskočí ...