Slovo šéfredaktorky

Švédsko - a možná konec ED?

Vážení čtenáři, chtěla jsem napsat tento sloupek ve Švédsku, kde jsem byla - jako téměř každoročně - na květnovém setkání Čechů ve Skandinávii. Ale nešlo to. Byl totiž tak báječně nabitý program, že jsem stále s někým mluvila nebo zpívala, poslouchala poezii - tentokrát poetický pořad připravil Ota Štorch z čínské poezie 12. století, sledovala přednášku cestovatele Jindry Šípka o Jižní Africe apod. Podrobněji v reportáži na str. 27 + 28.

Takže píši až teď, v neděli na chatě na Slapech. Je tu krásně, stejně jako bylo ve Švédsku. Příroda se probudila. Všechno kvete, roste, ptáci zpívají o překot, motýli, včelky a mouchy poletují, náš chlupatý pes Béďa si pouští s kopečka starý tenisák a pak pro něj běhá. Když si s ním nikdo nehraje, co má dělat, musí si hrát sám...

Mám počítač v rohu malé chatičky. Z levého okénka koukám na borovici a židovskou růži, pnoucí se po verandě, z okna vpravo mohu sledovat jak si ptáci staví hnízdo na vzrostlém dubu. Prostě nádhera! Ťukám do kláves a přitom poslouchám ten ptačí zpěv.

Také jsem měla ve Švédsku přednášku. Letos byla na téma trochu smutné ale i trochu veselé. Koncem tohoto roku přijde konec tištěné verze časopisu Český dialog. Ach, ach, to nemůžete, to nemůžeš, slýchám ze všech světových stran, když sdělím tuto zprávu. A hned následuje: A co tedy budeš dělat?

Je mi blaze, když vidím, že se má práce neminula účinkem, že záměr spojovat prostřednictvím časopisu nás TADY a vás TAM plnil svůj účel. Stovky a snad tisíce dopisů, e-mailů a hlavně příspěvků do časopisu to dokazují. Vždyť Český dialog byl prvním a celou dobu i jediným časopisem, který vedl DIALOG mezi námi. I když vycházely - vycházejí - další časopisy s podobným záměrem, troufám si vyslovit, že OSMNÁCTILETÁ existence Českého dialogu je jev velmi výjimečný a jedinečný. Ale jako všechno a všichni má i on svůj vyměřený čas. Čtenářů ubývá - staří odcházejí do jiné dimenze a mladí příliš nečtou. A také – téměř všichni naši čtenáři nyní často jezdí do staré vlasti a nepotřebují již tolik nové zprávy. A raději ani nemluvím o finanční stránce věci. Jen snad tolik, že na tisk prostě nejsou peníze.

Nicméně, je tu ještě internet. Český dialog zůstane na webové stránce a rozšíří aktuální stránky, přidá obrázky a stane se živějším médiem.

A ta veselejší stránka? No přece budu mít více času na činnost Mezinárodního českého klubu, budu moci věnovat více péče Českému kalendáři a snad konečně dopíši těch několik rozepsaných knížek. Čtenáři v Austrálii např. dobře vědí o čem mluvím, když jsem nebyla schopna za deset let knihu o našincích tam žijících nejen zkompletovat (napsaná už je dávno), ale hledat vydavatele. Stejné je to s mými rukopisy z Texasu, Jižní a Severní Ameriky, Kanady a ráda bych též vydala legrační vyprávění o příhodách party kamarádů, jejich dětí a vozu Praga Lady z roku 1938. Stejně odlehčená bude i knížka s pracovním názvem Moje rodina a zvířena, kam se kromě zmíněného dostala i atmosféra a některé události padesátých a dalších let “totáče”. K smutno-veselým knížkám by také mohla patřit Z deníčku vydavatelky, pokud to všechno stihnu.

Tak vidíte, nudit se určitě nebudu. A také se neuzavírám dobrým nápadům, eventuelně zázraku, že by na redakční konto přistál milion, nejlépe dolarů, já bych mohla zaměstnat nějakou šikovnou sekretářku a redaktorku, abych to všechno nedřela pořád sama s Martinou Fialkovou. Že zadarmo, není snad třeba dlouze vysvětlovat.

A tak se budeme spolu s Martinou snažit vtěsnat do těch zbývajících čtyř dvoučísel co nejvíce zajímavých materiálů, aby se vám to líbilo a abychom všichni na tištěnou osmnáctiletou verzi časopisu Český dialog rádi vzpomínali.