České kulturní slavnosti

České kulturní slavnosti, jako esence duchovních hodnot českého národa prezentovaná předními českými i zahraničními umělci, vznikly v roce 2002 spojením významných českých festivalů při zachování jejich vlastních tradičních identit. Na to, co tento ojedinělý projekt nabízí, jsem se zeptala violoncellisty, zakladatele a předsedy občanského sdružení Česká kultura, Jana Páleníčka.
Vy jste tedy tím, kdo uvedl v život myšlenku na cyklus festivalů konaných v několika českých městech... Jak to vlastně začalo?
V roce 1998, v předvečer 40. výročí úmrtí Bohuslava Martinů jsem vystupoval jako sólista v jeho rodné Poličce. Dozvěděl jsem se tam, že v následujícím výročním roce město ke skladatelově poctě vůbec nic nechystá a naopak, stávající hudební aktivity jsou zde před zánikem a poličtí obyvatelé ztrácejí o vážnou hudbu zájem. Jakožto nositel tradice vzešlé z aktivit mého otce, který velice rozvíjel odkaz B. Martinů, rozhodl jsem se, že se pokusím s tehdejším vedením města vdechnout zdejším hudebnímu dění nový život. V roce 1999 jsme tedy započali novou éru tzv. Martinů festu, který se již v tomto 1. ročníku těšil velkému všeobecnému zájmu. Přičítám jej především mimořádné úrovni interpretů - a tu na všech koncertech Českých hudebních slavností zaručujeme stále.
Jak to bylo s dalšími festivaly, které se připojily později?
Podobnou renesancí prošla i většina dalších festivalů Českých kulturních slavností. Obecně se dá říct, že v průběhu let se festivaly zejména v těch menších městech staly dokonce nejvýraznější akcí města či regionu a všechny si již získaly důvěru jak spoluorganizátorů, tak návštěvníků. Přestože někde byla zpočátku návštěvnost horší, dnes si již nemůžeme stěžovat.
Jsou některé festivaly v cyklu také nové, nebo jste jen převzali, oživili a rozvinuli akce, které se konaly již dříve tradičně?
Úplně nové jsou dokonce dva festivaly, a to Heroldův Rakovník (od r. 2003). Rakovník podobný festival vyloženě postrádal, je to krásné a kulturní město s řadou památek, spolupracujeme zde výborně s Galerií Václava Rabase. Další nově založené jsou i Malostranské komorní slavnosti (od r. 2003), odehrávající se v nádherném Rytířském sále Valdštejnského paláce - tedy sídle Senátu ČR.
Zmiňujete spolupráci s galerií, festivaly mají v názvu slovo kulturní, znamená to tedy, že nepřinášejí pouze vážnou hudbu?
Dramaturgie je skutečně vícežánrová, vedle komorních koncertů se objevují i různá zajímavá etnická uskupení, například romské kapely, také ale kvalitní jazz nebo hudebníci, vymykající se kvalitou z populární sféry. Kromě hudby se na scéně setkáte třeba i s alternativním divadlem.
Téměř každý festival je také zahájen vernisáží a doprovázen výstavou výtvarného umění.
Vážná hudba a kvalitní kultura vůbec je dnes jakýmsi nadstandardem, o který je nutno velice pečovat, a stejně tak o její propagaci. Lidé obklopení dnes různým hudebním a jiným "marastem", který je všude kolem nás, často ani nemají jednoduchou možnost se dozvědět, že se v jejich okolí něco hodnotného děje. Proto jsem velmi rád za každou možnost o Českých hudebních slavnostech informovat - a to i čtenáře v zahraničí.
Přeji letošnímu ročník Českých kulturních slavností a festivalu "Sukovo jaro" v Benešově, jenž cyklus zahajuje, ještě větší úspěch, než v letech předchozích a děkuji za rozhovor.
Martina FialkováHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad