Žaluji!

2 2002 Ostatní česky
obálka čísla

Mám staré a velmi staré noviny
Kolik lží už
nabobtnalo v duši
a nikdo to neví
všichni přece myslí
a nikdo to neví
tolikrát už kdosi křičel
já jsem ten pravý
a nikdo to neví
protože zapomněli
všichni
pro ty lži
které zadávily duši


Žaluji ty, kteří byli členy Komunistické strany. Kdykoliv. Možná, že měli jakési ideály. Někteří. Musí však vždy platit, že nesu spoluodpovědnost za činy rodiny, národa, státu. O to více to platí i o politické straně, kam se, většinou, vstupuje z vlastní vůle. V poslední době se stupňují nehorázná tvrzení dnešních představitelů této strany: Jaké zločiny? My se nemáme za co stydět, ano byla pochybení, ale to přece dělá každý. My jsme v té době nebyli ještě na světě, tak s tím nemáme nic společného. Opět se argumentuje s pokroucenými polopravdami a demagogie je základní metodou nových vůdců. Odmítli se přejmenovat, tím řekli více než si myslíme, hlásí se tedy i nepřímo ke všemu co bylo. Žaluji i ty, protože třeba i nevědomky přejímají viny, kteří dnes sympatizují, zapomínají a volili by či volí tuto stranu.

Žaluji! Zdaleka není pravdou, že vaše vina je jen v tak mnohých popravených, umučených, na hranici i jinde zastřelených a ubitých. I přes tuto nejkrutější vinu, nevinných životů, to zdaleka není jediný zločin. Přitom jen likvidace Milady Horákové a Heliodora Píky by stačila před dějinami na odsouzení trvalé a neměnné. Bezpráví různých stupňů krutosti páchané na statisících a milionech je neodpustitelné.

Žaluji! Vaše vláda byla přes několik obměn tak dlouhá a devastující, že zanechala těžko odstranitelné stopy ve vědomí, charakteru, způsobu myšlení, jednání a vlastně ve všech oblastech společnosti. Lži tvořily základ systému. Pohrdání názorem a často i trestnost názorů jednotlivce se staly základem pasivity většiny obyvatel, kterou se jen těžko bude dařit v dohledné době překonat. Zkorumpování moci na všech stupních se dostalo do podvědomí národa a v mnohých jeho příslušnících přežívá dodnes. Mám-li moc, záleží jen na mně, jak ji budu vykonávat. Padesát let absence politického života v této zemi se neoddiskutovatelně velmi výrazně podílí na dnešním bloudění a politickém marasmu. Otupen a umrtven byl i společenský život a nahrazen jakýmsi polotovarem řízených a sterilních zájmových organizací, které zase hájily jen zájem jedné strany. Zničení Sokola, skautingu a mnohých jiných organizací a spolků se projevilo velmi negativně a je jen velmi těžko překonatelné.

Žaluji! Znásilnili jste několik generací. Mladým lidem byl umožněn pouze přesně ohraničený rozvoj. Stav jazykových znalostí byl na konci vaší vlády katastrofální. Znalost historie, světové i naší kultury i mnohých nových rozvíjejících se vědních oborů byl za desetiletí více či méně deformován. Celková úroveň vzdělanosti se sice počtem vydaných vysvědčení zvýšila, ale neustálým tlakem na průměrnost a potíráním náročnosti na školách dosáhla velmi varující úrovně. Tento stav kontrastuje především se značným vzestupem, právě v této době, vzdělanosti ve všech vyspělých zemích. Téměř nemožnost normálního cestování, studijních pobytů atd. vedla nejen k našemu zaostávání, ale pro naši izolovanost i k pocitům, falešným pocitům, že vlastně ve většině oborů, ve srovnání se světem, vynikáme. Komunistická strana si osobovala právo rozhodovat o životě všech jednotlivců, prováděla segregaci ve vzdělávání a velice často nejnadějnější mladí lidé se dostávali na vysoké školy jen velmi obtížně nebo vůbec ne. Na druhé straně se mnohdy otevíraly dveře nezměrnému primitivismu a diletantismu nejen v myšlení, ale i ve většině jiných oborů.

Žaluji! I když frázemi o vašem vztahu k práci jste oplývali a pokrytecky se zdravili: Práci čest! -- jedním z vašich nejtěžších zločinů bylo zprofanování práce. Lidé si z ;různých důvodů zvykli nejen na neefektivní, špatně organizovanou a připravenou práci, ale časem se mnohdy přesvědčili, že budou-li pracovat minimálně, budou na tom přinejmenším stejně jako ti, kteří se ještě nepřestali namáhat. Obrovskou propast, kterou jste vytvořili mezi prací tělesnou a duševní, naprostým, a to nejen finančním podhodnocením duševní práce, jste dotvářeli rozbíjení společenské rovnováhy s narůstáním pocitu marnosti právě u lidí, kteří pro společnost byli a mohli být velmi prospěšní. Tento odkaz se, jak je vidno, jen obtížně řeší.

Žaluji! Promrhali jste nesmírné hodnoty této země, a to nejen materiální. I u mnohých dnešních lidí přežívá dojem, že je při troše dovednosti možno všechno. V procesu totálního zestátňování zaniklo mnoho prosperujících malých a středních firem. Majetek se rozplynul. Při procesu kolektivizace se zničilo nesmírně cenných zemědělských budov, ale později i nevyužitých dotací a prostředků za nové zemědělské stroje, které dlouho, málo využity, končily někde na okraji pole či nepřehledných dvorech. Je pravdou, že v mnohých letech bylo hodně investováno. Co však z těchto nesčetných peněz sloužilo dlouhodobě, či dodnes? Vámi prosazovaný především těžký průmysl poškodil tuto zemi více než se často myslí. Nesmírné prostředky se většinou nikdy nevrátily, šlo jen o spokojenost Sovětského svazu. Doly, elektrárny a další monstrózní podniky dlouhodobě, někde nenávratně, poškodily krajinu, spodní i tekoucí vody, reliéf krajiny a především lesy. Asi plně nevyčíslitelné je, kolik všechno toto naši zemi stálo a ještě v důsledcích dlouho bude stát. Vytěžili jste v krátké době velký díl našeho nerostného bohatství a přitom jaký dlouhodobý užitek to zemi přineslo? Špatnou údržbou domovního a bytového fondu i dopravních cest, silnic a železnic nastaly problémy, které se budou napravovat velmi dlouho. Úcta k majetku jedince, ale i celé země byla buď zničena nebo těžce poškozena.

Žaluji! Vždy se komunisté chlubili svým sociálním cítěním. Jenže i v této oblasti se vyskytly hrubé deformace. Je pravdou, že nejen sociálně potřební, ale často i různí filutové se dokázali při minimální snaze celkem slušně udržet při životě. Většinou to však bylo na úkor těch nejpoctivějších, kteří nehledali různé možnosti a skulinky v systému, což se týkalo především inteligence. Poškodili jste naprosto tragicky většinu z ;generace řemeslníků a živnostníků, ale i jiných, kteří v tak zvaném procesu socializace ztratili nejen poctivě, často celoživotně vydřený majetek, ale především své místo v ;životě i společnosti. Tito lidé se podíleli významně na hospodářském vzestupu Československa byli společensky ve své drtivé většině znemožněni a na konci svého pracovitého života se ocitli úplně na dně. Co třeba příklad starého drobného podnikatele, který byl nejen zostuzen jako vykořisťovatel, ač od dětství tvrdě pracoval a podnik v pravém slova smyslu od základu vybudoval, který zprvu nedostal žádný důchod, později i se svou ženou 160 Kčs? Osud většiny opravdových rolníků je často ještě tragičtější. Dnešní problémy zemědělství nejvíce souvisejí se ztrátou vazby k rolničení, půdě i poslání rolníka.

Žaluji! Naši zemi jste spoutali pravými okovy se Sovětským svazem a řadou zemí, které všechny ve výchozím bodě byly na nižší a často podstatně nižší úrovni. Jaká je naše svoboda, ukázal nejlépe rok 1968-9. Hospodářství se změnilo ne podle zájmů této země, ale pro imperialistické zájmy Stalinovy říše. Naše země vydržovala naprosto neadekvátní armádu vzhledem ke své velikosti a významu. Kolik to vše stálo, soudruzi? Kolik stály ty stovky tanků, které byly připraveny na útok? Tank totiž není obranná zbraň, ale zásahová pro případ, že by se lidu něco nelíbilo, jako třeba 21. 8. 1969? Dostaneme někdy zpět ty nepředstavitelné sumy, které nám nebyly zaplaceny nejen od členů RVHP, ale i od mnohých tzv. rozvojových zemí, které jsme prý měli rádi, protože je podporovala celosvětová komunistická strategie? Až budete, soudruzi, dělat dnes spravedlivé, tak alespoň pro sebe si to spočítejte! Já -- žaluji!

Žaluji! Deformována byla různými zájmy, stranickými třídními i tzv. ideologickými hledisky celá oblast kultury. Kolik za tu vaši dlouhou vládu vzniklo trvalých a neoddiskutovatelných hodnot? Kolik se v té době nenávratně zničilo našich historických a kulturních hodnot a památek? Kdo tuto oblast studuje, zjistí, jak mnoho bylo nenávratně odepsáno. Naše věda sice doznala některé úspěchy, ale kolik špičkových vědců bylo umlčeno či emigrovalo, a to jenom proto, že nevyhovovali politicky. Nedávno mi jeden vědecký pracovník řekl: "Celý život jsem vlastně objevoval to, co už někde bylo a my to třeba nevěděli."

Žaluji! A to je ta krásná země, s dojetím slyšíme v písni písní. Jenže tato země byla i ve své kráse zpustošena. Necitlivým způsobem se zacházelo s krajinou, když to někdo mocný chtěl, smělo se všechno a nemuselo to dopadnout vždy tak hrůzně jako třeba na Mostecku Primitivismus a diletantismus se dostal v převážné míře do rozhodování o výstavbě. Bylo sice postaveno poměrně hodně staveb, ale často na naprosto nevhodném místě, ničila se nejen zemědělská půda, i když to nebylo třeba, ale stavby domů ve městech, tak zvaná sídliště, ale i velmi často na vesnici -- narušovala nejen necitlivě, ale často totálně nevhodně siluety i vzhled celých měst. Mnohé z toho vznikalo naprosto neorganicky a velmi často po staletí vznikající půvabný celek získal smrtelné rány. Jen se dívejte třeba na západní Čechy nebo na takovou Stráž pod Ralskem. Ve vesnicích se často stavěly tak zvané bytovky a většinou bez nějakého celkového záměru. Naše země z vaší doby povstala jako invalida a mrzák. Nepéče a lhostejnost přešla i na občany, rozmnožily se kopřivy a lebeda a většina "té krásné země" je neupravená, zanedbaná, zpustošená.

Žaluji! Kolika lidem jste zničili životy a nemám teď na mysli popravené a uvězněné. Nemohli rozvinout své schopnosti, nemohli poznávat, pokud se vám nechtěli podřídit. Kolik lidí jste pošpinili, a to nejrozmanitějším způsobem. Formou pomluvy, lživých obvinění, a to živé i mrtvé. Miliony lidí jste donutili, pokud nebyli stateční, k přisluhování, hluchému tleskání a pitomému mávání. V nejhorším případě jste jim vzali i duše, když ze strachu se podepsali pod něco, co je straší ve dne i v noci a zvláště ty, které jste si přisvojili jako udavače. Kolik lidí odešlo z této země za dobu vaší moci, statisíce. Většina dokázala své schopnosti, jenže ty dávají jiným zemím a u nás viditelně chybí. I tím, a nesmírně, jste naši zemi ochudili. Většina jejich dětí již patří jinam a genofond naší země pláče.

Žaluji! Porušili jste přirozený a nadějný vývoj této země, a to je veliký zločin. Nepřinesli jste očišťující revoluci, ale marasmus ve všech oblastech. Přetrhali jste téměř všechny jemné nitky života a dnes tápeme, hledáme, byli jsme násilím někam vyvrženi a často se i dnes cítíme bezdomovci v naší zemi. Nezůstal kámen na kameni a vaše dědictví, jak se stále zřetelněji ukazuje, je těžší, tragičtější, než se snad před časem zdálo.

Žaluji! Ano, jste vinni, někdo přímo, někdo jen tím, že nechce nebo neumí vidět a zase si něco namlouvá, zase trousí své namyšlenosti. Vždy mi na komunistických pohlavárech -- kromě jiného -- vadila suverénní namyšlenost, nedotknutelnost a pocit, že jen já jsem spasitel a mám vždy pravdu. A vy, vůdcové dnešní nepřejmenované strany, tak jak vás sleduji, jste zase stejní, spasitelé, kteří již jednou přivedli tuto zemi daleko od dobrých cest, původních nedeformovaných myšlenek, od normálního, sice chybujícího, ale přece jen poctivého lidství.

Já -- žaluji!


Zdeněk Pokorný,
Česká Lípa, Blata

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012