Právo - Restituce?

    Po jedenácti letech je naděje, že přijdou restituce v ČR na pořad jednání. Nejdříve pro ty, kteří ztratili z jakýchkoliv důvodů české občanství a nevyhovují proto podmínce občanství v restitučních zákonech 87/1991 a 229/1991.
    Přikládáme překlad Závěrečného posouzení České republiky Výborem Spojených národů pro lidská práva, kde je tato podmínka odsouzena jako diskriminační a proto nepřijatelná. Toto odsouzení je už čtvrté a jsou na řadě další. Pro Českou republiku není z toho žádný únik. Výbor také požaduje úpravu Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Jsme informováni, že toto posouzení bude mít vliv na přijetí republiky do Evropské unie a domníváme se, že se ČR bude muset k odstranění podmínky občanství odhodlat.
    V republice se snad začíná měnit atmosféra, v které bylo samozřejmé krást, podvádět a obcházet české i mezinárodní zákony a úmluvy. Doufáme, že zároveň s tím se bude měnit názor obyvatelstva i zákonodárců na komunistické konfiskace soukromého majetku.
    Na období, které nastává se musíme připravit. Každý, komu byl zabaven po únoru 1948 majetek by jej měl mít dobře popsaný v poslední vůli. Musíme být jednotni i v tom, že deset tisíc v hotovosti a zlomek ceny jsou nepřijatelné jako tzv. odškodné. Nám záleží především na fyzické restituci zabavených nemovitostí, které si komunistická šlechta rozdělila mezi sebe. Kde skutečně nebude jiná možnost než finanční odškodnění, toto musí být, podle mezinárodních zvyklostí, spravedlivé a včasné. To jest, musí být možno si za odškodnění koupit podobnou nemovitost.
    Jsou k tomu veškeré právní předpoklady:
    1. Zákonem 119/1990 byly všechny zabavovací rozsudky zrušeny se zpětnou platností, tedy žádný majetek podle československého zákonodárství nikdy zabaven nebyl.
    2. Zákony 87/1991 a 229/1991 jsou v rozporu s tímto zákonem, s Všeobecnou deklarací lidských práv i s Opčním protokolem, který má přednost před českými zákony.
    3. Ústavní soud v několika rozhodnutích zdůraznil, že se v důsledku zákona 119/1990 vlastnictví nikdy neztratilo, i když restituční zákony neumožňují majetek vydat.
    4. Zákon 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu potvrdil, že komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, zbavoval svévolně občany majetku a porušoval jejich vlastnická práva.
    A teď, na podkladě jakých právních předpokladů operují ti čeští politici, kteří mají na všechny podložené argumenty jen jalové výmluvy? Operují jen tak zvanými restitučními zákony. A kdo byli předkladatelé těch zákonů, do kterých vtělili podmínku trvalého pobytu, která byla neústavní a proto byla odstraněna Ústavním soudem, pak podmínku občanství, která odporuje Všeobecné deklaraci lidských práv a je znovu a znovu odsuzována Spojenými národy a pak ještě podmínku, že ten, kdo se majetku zmocnil, musí být svou obětí požádán, aby majetek vrátil a když nevrátí, že mu musí poškozený po 40 letech prokázat, že se tehdy majetku zmocnil v rozporu s tehdy platnými předpisy. Znamená to, že když se ho zmocnil v souhlase s tehdy platnými předpisy je všechno v pořádku? To je tedy také v pořádku, když byl někdo zavřen, vyhozen nebo popraven ve shodě s tehdy platnými předpisy? Proč má oběť komunistického zlořádu něco dokazovat, lovit v často všelijak předělaných nebo poztrácených dokumentech a vynakládat peníze na pátrání, cesty, soudy a advokáty? Ať prokazují oni, předsedové, tajemníci, politici a estébáci nade vší pochybnost, že nepoužili ani své styky, ani své postavení k tomu, aby se majetku za výhodné ceny zmocnili. V takovém případě by pak mohli dostat zpět cenu, kterou kdysi zaplatili. Nedokáží-li, měli by ztratit nemovitost bez náhrady. Beztak užili desítky let nájemného zadarmo.