Sokol dnes po 140 letech

    Sokolská organizace, založená v roce 1862, se stala největším tělovýchovným společenstvím v našich zemích a vryla se nesmazatelně do povědomí našeho národa. Od prvopočátku bylo zřejmé, že zakladatelům Tyršovi a Fügnerovi nešlo pouze o tělocvičení, nýbrž po celou dobu vývoje stál Sokol všude tam, kde se jednalo o probuzení českého národa, odolávání germanizačnímu tlaku a obrazu národní svébytnosti. Svým vlasteneckým zaměřením měl Sokol nepopiratelný vliv na formování národního cítění a jeho 140letá historie je odrazem všech pohnutých soudobých událostí.
    Sokolský úkol, směr a cíl, formulovaný Tyršem (1870), nebylo nutno měnit ani po dvou světových válkách a má mnoho co říci i dnešní době. Lidská společnost se však stále mění a s ní i poměry, proto je nutno tento program čas od času vyložit a upravit pro potřeby dané současností.
    Sokol vyrostl do roku 1948 v ;naši největší tělovýchovnou a sportovní organizaci, jeho závodníci dosahovali vynikajících výkonů na světových kolbištích. Zúčastňovali se pravidelně Olympijských her a mistrovství světa v nářaďovém tělocviku a vítězili jak v družstvech mužů, tak i žen, i v jednotlivcích (Šupčík, Vácha, Hudec, Gajdoš, Růžička a další). Sokol vytvořil nádhernou tradici všesokolských sletů, počínaje prvým v roce 1882 ještě za řízení Miroslava Tyrše, s vyvrcholením na XI. sletu v roce 1948, pokračující v současnosti v poněkud skromnějším měřítku slety XII. (1996) a XIII. (2000).
    Pro obhajobu a věrnost národním ideálům byla Sokolu celkem čtyřikrát v toku dějin zastavena činnost (1917, 1941, 1950, 1968), ale vždy byl schopen ji obnovit. Po celá dlouhá léta, zejména 1948--1989, to byly sokolské jednoty v zahraničí, které dál udržovaly sokolskou tradici, opatrovaly myšlenkové dědictví Tyrše a Fügnera a nesly zdvižený sokolský prapor, když ve vlasti to nebylo možné. Zahraniční Sokol pokračoval i v tradici sokolských sletů. V průběhu obou světových válek aktivně pomáhal našemu zahraničnímu odboji, jeho mladší členové bojovali se zbraní v ruce o naši nezávislost.
    Po čtyřiceti letech totality a jejím pádu povstal Sokol znovu k životu. Pokus o obnovu v roce 1968 po vpádu "bratrských" armád skončil nezdarem na dalších dvacet let. Při znovuobnovení v roce 1990 navázal Sokol na tradice své 140leté existence, přihlásil se opět k odkazu zakladatelů, ale i k tezím vyjádřeným v mezinárodní Chartě sportů. K programu tělesné výchovy a sportu, který rozvíjí tělesné, duchovní a mravní hodnoty každého člověka, který je moderní podobou antické kalokagathie, vyjádřené již Tyršem.
    Situace sokolské organizace dnes po prvých deseti letech obnovené činnosti však není právě lehká. Uplynulé údobí totality zaselo do české společnosti příliš mnoho negativního, příliš mnoho materialistického, takže opět stojíme před záměrem jisté obrody a na tomto úkolu by se chtěl Sokol podílet. Jeho situace je o to ztíženější, že ve změněné době je nutno hledat nové postupy a nová řešení, aby se tělovýchova a sport mohly stát součástí životního stylu a každodenní potřebou našich občanů. Prvých deset let po znovunabytí svobody otevřelo řadu problémů. Bylo je nutno nově formulovat, nově vymezit koncepci role Sokola v naší společnosti.
    Vlastní úkoly Sokola však nejsou v zásadě jiné než na jeho počátku. V návaznosti na zmíněné tradice chce Sokol vytvářet moderní, pro současnou společnost přitažlivou tělovýchovnou organizaci s atraktivním programem v tělocvičnách i na hřištích, při respektování duchovních a mravních zásad. Úspěch tohoto programu, obsahujícího "tradiční i nové", by se měl dostavit, bude-li splňovat podmínku, že je hodnotou pro současného člověka a pro celé občanské sdružení.