Pomalu, ale jistě?

    ,,Bóží mlýny melou pomalu, ale jistě," je známé české úsloví.
    Co si myslet o tom, že za dvanáct let po pádu zločinného komunismu bylo odsouzeno směšnými, většinou podmíněnými, tresty jen pár "malých ryb", zatímco ty velké se nejen nahlas vysmívají publiku, ale ještě o tom píší knihy a pořádají autogramiády, jako např. zločinecký komunistický prokurátor Vaš, který má na svědomí smrt generála Píky a mnoho dalších bolestí nevinných lidí.
    Stejně tak drze se tváří Jaromír Obzina, který spustil v rámci své moci takzvanou akci Asanace, kdy byli týráni, ponižováni a vyháněni ze země lidé, kteří podepsali Chartu 77.
    Jednu ženu, jménem Zina, která Chartu 77 podepsala, například napadli policisté (estébáci, tehdy to byla jedna stejná pakáž) v noci v jejím bytě, zmlátili jí, osahávali a vyhrožovali zabitím. Mně osobně by velmi zajímalo, jak by soudila soudkyně Kateřina Kohoutková, na příslušném soudu v Praze 6, kdyby měla tuto zkušenost. Ale protože ji nemá, darovala všem "velkým rybám" podmínku, těm menším pár let za mřížemi...
    Soudy, policie v demokratické České republice -- to je skutečně vážná otázka.
    14. února měl začít soud s Vladimírem Hučínem, antikomunistou a bývalým dlůstojníkem BIS. Pravý blok a jeho příznivci, a další lidé, kteří s Hučínem souznějí, připravili demonstrace, soudní budova byla plná. Dle tisku byl podezřelý, nikoli odsouzený, dopravován k soudu za mimořádných opatření, "s nasazením mnohem větších sil a prostředků, než je obvyklé" a za pomoci přerovské policie, proti níž vlastně vystupoval... (Je to snad Kajínek, který skáče přes ploty a ohrady?)
    Do naší redakce přichází řada dopisů z celého světa, popisujících, jak vedou v poutech pana Hučína a nikdo nesmí vstoupit do soudní síně, protože soudce rozhodne, že jednání je bez přítomnosti veřejnosti.
    Ministr vnitra Gross v nedávném televizním vystoupení řekl něco takového: "Vy se budete divit, až uvidíte ten proces s Hučínem..." On už totiž dopředu věděl, co Hučín provedl a co za to dostane. V denících si za to ministr vysloužil pár kritických slov, jako, že se nemá plést do exekutivy, ale tím to skončilo, jako téměř všechny přehmaty a aféry za poslední léta.
    14. bylo jednání odloženo, veřejnosti dáno najevo, že bude vyloučena. Zajímavé bylo i to, že Čs. televize nevěnovala demonstracím a tomuto případu ve zprávách ani tečku. Čs. rozhlas o tom sice informuje, ale velmi, velmi opatrně.
    Pozitivnější zprávy o vývoji práva v ČR jsou tyto:
    Archivy komunistické policie budou konečně po dvanácti letech odtajněny. Rozhodla o tom sněmovna. Nový zákon umožní i exulantům nahlédnout do spisů, které o nich vedla StB. Neumožní jim však dozvědět se jména cizinců, kteří na ně donášeli, protože čs. zákony neplatí na území jiných států pro cizí občany.
    Samozřejmě, že odpůrci zákona byli komunisté, jak jinak, bohužel, při hlasování se k nim přidala i většina sociálních demokratů. Je to též pochopitelné, neboť stejně jako komunisté má i řada z nich "máslo na hlavě". Nemusím chodit daleko, jedním z nich je ministr zemědělství Fencl, který podepsal spolupráci s StB ještě v roce 1988, o ministru zahraničí Kavanovi toho bylo v této souvislosti napsáno už také dost.
    Pražské Slovo se v komentáři zabývalo skutečností, že díky novele zákona o konkurzu a vyrování se zrychlilo řízení o vymáhání pohledávek, nastoupily exekuce, dražby apod. Dlužník přestal být nezranitelný a dokonce několik velkých ryb se již ocitlo v síti.
    Třetí dobrou zprávou je zajisté ústavní zákon o referendu, který schválila poslanecká sněmovna. (Podrobněji se k zákonu vrátíme v dalších číslech.)
    Takže pomalu, pomalu, pomalu, ale snad...