Hašlerův večer se vydařil

    Mezinárodní český klub uspořádal 9. prosince 2001 komponovaný pořad hudby a slova s názvem Karel Hašler, jak ho neznáme. Spolupořadatelem bylo Hlavní město Praha. Finančně přispělo i Ministerstvo zahraničí ČR, Česko-německý fond budoucnosti, American Friends of Czech Republic.
    Divadlo U Hasičů v Praze 2, kde se 9. prosince v podvečer pořad konal, bylo beznadějně vyprodané. Není divu, kromě toho, že se nepodcenila propagace (několik rozhlasových stanic, tv Prima, časopis Český dialog, Květy, Reflex, Mladá fronta Dnes, Naše rodina aj. o tom informovaly), to byl vlastně jediný pořad v Praze uspořádaný k výročí význačného skladatele, písničkáře a milovníka Prahy a zaníceného českého vlastence.

A jak to probíhalo?
    Vchod do divadla byl stylově zpestřen staropražskou hudbou v podání flašinetáře pana Štastného. Lidé si hledali svá sedadla, pozvaní VIP hosté byli postupně usazování (ale vždycky dojde k trapasu, pan Jiří Suchý a lidé z Ministerstva zahraničí si neměli kam sednout -- ale jen chvíli, vše se vyřešilo). A pak už to konečně začalo.
    Moderátor Jiří Hanák s Pavlínou Filipovskou přivítali návštěvníky a uvedli první hudební skupinu -- ARCHEUS s tím, že jde sice o amatérskou, dosud málo na jevišti zkušenou skupinu, ale že je živoucím důkazem toho, že Hašlerovy písničky zlidověly v tom nejlepším slova smyslu. Tady si je dokonce zpívají desetileté děti -- kolikátá generace...?
    Špiritus, špiritus zazpívala Libuše Jandová Hašlerovu pěknou rytmickou písničku, která není přliš známá.
    Pak přišel první host -- Gustav Oplustil. Zavzpomínal na natáčení mnoha dílů seriálu i filmů o Karlu Hašlerovi, kterého byl strůjcem.. A Archeus pokračoval v hudební produkci. Proč si si, Na Malé Straně, My nejsme národ fašistů. Moc to slušelo nejen "mamce Líbě", tedy vedoucí souboru, ale především jejím nejmladším dětem Katce a Vojtovi, kteří byli stylově oblečeni a svým zpíváním dojímali publikum. Skupinu doplňoval jejich starší (22) bratr Honza (kytara) a Jana Kvapilová s baskytarou. Upřímný potlesk publika dával za pravdu mým následujícím řádkům:
    Pokud bych měla jako bývala hudební publicistka hodnotit, pak bych doporučila zpestření nástrojů a hudební aranže, které by daly písničkám novodobý "šmrnc". Skupina Archeus v sobě skrývá nesporné talenty a je jen otázkou času a její píle, kdy o ní více uslyšíme...
    Nevšedním příspěvkem bylo vystoupení mentálně jiné (nelíbí se mi slovo postižené) dívky, svěřenkyně Líby (pracuje v ústavu pro mentálně se odlišující). Zazpívaly spolu velice pěkně. Hřeje mně u srdce pozitivní hodnocení této hudební vsuvky od většiny lidí z publika, s nimiž jsem měla možnost hovořit.
    A přišli na pódium další hosté. Hilda Hojerová-Čiháková a Thomas Hasler, třetí a nejmladší syn Karla Hašlera. Paní Hilda zavzpomínala na dobu, kdy byla jako mladá dívka společně se svými rodiči přítelkyní rodiny Hašlerových. Byli sousedé a přátelé. Mladičká Mathylda (Hilda) velice umělce Karla Hašlera obdivovala. Chodila na představení do Národního divadla, když jí dal lístky, a jednou si s ním dokonce ve "Zlaté kapličce" zahrála. To bylo tak: vyšlapovala si v roce 1938 hrdě v sokolském průvodu a v sokolském kroji a Karel Hašler ji uviděl. Hned ji chtěl v tom sokolském kroji na večerní vlastenecké představení. Když její tatínek dovolil (a přišel s ní jako doprovod), představovala na podiu v sokolském kroji obaleném československou vlajkou Republiku.
    Paní Hilda dostala na pódiu velikou kytici a velký koláč od firmy Odkolek. Zrovna ten den oslavila své neuvěřitelné 92. narozeniny!
    Thomas Hasler neměl moc příležitostí promluvit k publiku díky jazykové bariéře. Ale ocenil zpívající děti ze skupiny Archeus a také paní Hildu. "Ty děti a ta starší dáma mne zaujaly nejvíc, až dojaly. Bylo znát, ačkoliv jsem jim nerozuměl, že to co říkají, nebo zpívají, jim jde od srdce." Byl též podarován květinou a koláčem.
    O přestávce si návštěvníci mohli dosyta užít sponzorovaných hašlerek firmy SFINX, či piva z Krušovic, navštívit zdejší kavárnu či restauraci. Někteří se však shromáždili kolem první řady, kde seděla živá umělecká legenda -- Jiří Suchý. Docházelo k milým rozhovorům, podpisování fotek a vzpomínkám.
    Pak vypukla roztomilá hudební smršt zvaná Šlapeto. Profesiolnální výkon, podložený letitými zkušenostmi a umocněný neutuchající chutí zpívat právě tyto písničky, odlišil první půlku pořadu, která byla spíše publicistická, a dodal celému pořadu ten správný "šmrnc". Šáteček, Když šel pan Johanes za koňskou bránu, Po starých zámeckých schodech, Už to na mne přišlo, Já mám doma gramofon, Čí je Praha? Naše! To jsou známé hašlerovské hity, které zněly z pódia. Ale také písničky s vážnějším podtextem -- například Pětatřicátníci, Dopis ze zákopů či Kampak na nás, bolševici.
    Loretánské zvonky zpívané hostující Katkou a Vojtou Jandovými braly za srdce a závěrečná Ta naše písnička česká, kterou zazpívaly obě účinkující skupiny za vydatné podpory publika působila jako důstojná hymna k uctění památky jejího tvůrce. Uvádějící a zpívající Pavlína Filipovská nebyla pouhou moderátorkou, ale plnohodnotnou součástí dobře připraveného hodinového programu s dějovou linií poskládanou výběrem písniček i mluveného slova.
    Však si "Šlapeťáci" dali záležet s přípravou, představení s Pavlínou Filipovskou pečlivě sestavili a nazkoušeli. Nebrali tento večer jen jako "obyčejné" vystoupení, věnovali mu velkou péči.

Kdo přišel
    A) Z Klubu
    Bylo radostné sedět v předsálí, držet v ruce volné vstupenky pro vzácné hosty a přitom sledovat příchozí.
    Mezinárodní český klub se dostavil skutečně reprezentačně. Anička Bašičová z Bosny a její přátelé. Jan Šinágl ze Švýcarska a jeho přátelé. Viktor Nebeský z Kanady. Pavla Šulcová z USA (a z ČR) -- ta se uvolila překládat Tomovi a jeho zahraničním příbuzným a přátelům během představení důležité pasáže. Z "českých členů" přišli pražští: Eduard Švehla, který také velice pomáhal s technickým a sponzorským zajištěním, Jana Volfová (s přáteli od Jelena), která zajistila kostým pro Pavlínu Filipovskou, fotky z Národního divadla na výstavu a další věci, Jana Herešová se synem Matoušem, která měla "na triku" celou výstavu, plakáty a mnoho jiného, zatímco dvanáctiletý Matoušek motýlka a elegantní oblečení hodící se k uvádění vzácných hostů. Kulturní atašé klubu Jiřina Hanzlová, účetní klubu Petra Jebavá, autorka recenzí o výstavách v CD Olga Szymanská, Růžena Sloupová (dlouholetá čtenářka ČD, která byla s paní Hildou ve vězení, neboť chtěla přejít hranice na Západ), místopředsedkyně klubu Helena Karasová (dříve a ještě někdy dnes Švýcarsko) se svojí pražskou sestrou. Marina Hužvárová přivedla dvanáctiletého Míšu, který společně s Matoušem pomáhali uvádět hosty a sedmiletou Marinku, obě děti hezky a stylově oblečené. Matouš, Michal a Marinka na závěr velmi důstojně a roztomile podávali účinkujícím květiny..
    Z mimopražských přijeli Jan Váchal z Plzně, Valerie Doležalová s přáteli z Kolína, Stanislav Švec z Plzně, který přivedl i zástupce firmy Rudolf Jelínek a to dokonce s ochutnávkou Jelínkem proslavených lihovin.
    B) Z pozvaných hostů
    Zástupci Ministerstva zahraničních věcí ČR Ivan Dubovický s manželkou (donedávna byl kulturním atašé ve Washingtonu) a paní Vašáková s manželem (pracuje na Odboru kulturních a krajanských vztahů). Hlavní město Prahu -- Magistrát zastupovala dr. Zuzana Kollathová s manželem (laskavá dáma, která nám pomáhala správně vyplnit a podat žádost o grant -- podařilo se!).
    Jiří Suchý se svou přítelkyní. Karel Srp se svou přítelkyní. Darina Sedláčková za Česko-německý fond budoucnosti, který byl též malým sponzorem této události. Zástupci zde žijící rodiny Hašlerlů -- paní Hana Hašlerová, manželka vnuka Karla Hašlera s dcerou a manželem, manžel její nedávno zemřelé snachy Boženky (ještě jsme s ní před pár týdny mluvili a zvali ji na koncert). Poprvé v životě se zde seznámili s Tomem.

Raut
    Po skončení byli hosté a učinkující pozváni na občerstvení a na skleničku vína či piva. Byl to milý mumraj lidí v malém prostoru divadelního baru a v předsálí. Nálada však byla skvělá a potvrdilo se, co jsme v posledních dnech už tušili, že je program dobrý a že se pro úspěch bude opakovat. Tentokrát v domácím působišti režiséra Jána Simkaniče, v Městské knihovně. A to zase "trošku jinak". Kdo máte zájem, udělejte si čas na 24. února v podvečer. A protože pronájem je mírný, budou i levnější vstupenky...

Ohlasy (i od prezidenta Havla)
    Vesměs dobré až nadšené. Dostali jsme také dopis z prezidentské kanceláře s omluvou, že se pozvaný Václav Havel s manželkou nemohl večera zúčastnit, neboť měl již na dlouhou dobu dopředu naplněný program a navíc ochořel. Ale že si velice váží pozvání na tuto akci, děkuje za pozvání, pozdravuje a přeje mnoho úspěchů a vše dobré v nastávajícím roce.
    Dostali jsme také pozvání přijet s pořadem do Vídně a do Berlína ke krajanům.
    (Další podrobnosti z večera jsou v rozhovoru s Hildou Hojerovou, s Gustavem Oplustilem a Thomasem Haslerem.)