Český Krumlov vyhrál

    Žijeme v době, ve které nabídka kulturních, společenských, sportovních a jiných akcí daleko převyšuje časové možnosti většiny z nás. Žijeme v době, ve které pracovní zátěž všedního dne vyvolává pocity těšení na klidný večer či pohodový víkend. O to těžší je práce těch, kteří nabízejí aktivity pro náš volný čas. A ještě těžší to mají ti, kteří svým programem oslovují jen malou, početně omezenou cílovou skupinu.
    Koncem října zvali diplomaté české ambasády konzulární pracovníky ostatních velvyslanectví ve Vídni k zájezdu do Českého Krumlova a budějovického Budvaru. Vyjíždělo se brzy ráno, předpověď počasí nebyla valná, návrat byl plánován na pozdní noční hodiny, a tak obava z malého počtu účastníků rostla. Jaké bylo však překvapení, když po sedmé hodině ranní stálo u autobusu na padesát zástupců diplomatického sboru ze všech kontinentů světa. Vždycky jsem si myslel, že tito lidé mají v pracovním programu tolik termínů, že svůj volný víkend budou trávit raději v klidu. A přesto přišli. Dali se zlákat kulturní památkou jedinečného města chráněnou UNESCO, domníval jsem se při nástupu do autobusu.
    Překvapení se dostavilo již během několikahodinové jízdy do jižních Čech, během níž jsem zjistil, že velká většina účastníků nikdy o perle jihočeského regionu neslyšela a spíše je oslovila možnost ochutnávky známého piva a návštěva dílny jeho zrození.
    Všichni víme, jaký Český Krumlov je, jak lehce dovedou jeho kouzelné úzké uličky, lemované dnes již vesměs opravenými fasádami domů, místní hradní areál a v neposlední řadě i velký výběr gastronomického podniku, oslovit návštěvníka. Ale tato kulisa byla jen částí konečného úspěchu. Město tvoří jeho obyvatelé, a když se těmto lidem podaří oslovit a zaujmout ty "odjinud", dostane člověk ucelený a příjemný dojem z prožívaného.
    Přípitek se starostou města po příjezdu, při kterém z každého proneseného slova bylo cítit, jak mu na městě záleží, jak ho má rád, co vše pro jeho růst dělá a jak je šťastný, že jeho práce nachází ohlas u návštěvníků, určitě vzbudil pozornost. Jeho vstupy mezi jednotlivými chody oběda, ve kterých se vracel k ;historii města a k plánům, které má pro budoucnost, očekávání na vlastní prohlídku stupňovaly. Profesionální a příjemný přístup obsluhy hotelu Růže ve mně vzbuzoval pocit, že snad ani nejsem v Čechách, ale někde úplně jinde. Totéž mohu říci o průvodcích, z nichž nejen vyzařovala vazba k místu, ale kteří i s neobyčejnou ochotou a trpělivostí reagovali na dotazy a přání tak různorodé skupiny. Největším zážitkem pak byla návštěva hradního barokního divadla, kde se jeho stejně angažovaný pracovník nejen snažil přiblížit divadlo 18. století, ale předvedl i celé původní mechanické zařízení, které sloužilo k chodu jevištního dění.
    Ohlas u skupiny z Vídně na krátký, několikahodinový pobyt ve městě, na sebe nedal dlouho čekat: před odjezdem si několik účastníků vyžádalo v turistické centrále kontakt na anglicky mluvící průvodce s tím, že se chtějí s vlastními skupinami vrátit. Jak je vše jednoduché, myslel jsem si, když jsou tady lidé takoví, jací jsou a dokáží svou upřímnou radostí z toho, co dělají, okamžitě získat ostatní.
    Návštěva Budvaru byla náročnější, vždyť každý chtěl ochutnat různé druhy piva hned u zdroje a pivo, jak víme, dokáže rozproudit krev. Nastoupená kapela s typicky hospodským repertoárem zvedla mnohé ze židlí a přestože nikdo zpívané písně neznal, hudba sama nechala zaplnit volný prostor místní restaurace tančícími páry.
    Cesta do Vídně s příjezdem k půlnoci uzavřela dlouhý den. Lidé byli plni dojmů a všichni se shodli na tom, že do Krumlova se musí vrátit. Opravdu povedená akce. Jejich organizátorům, našim diplomatům, patří dík.