AMERIČTÍ MULTIMILIONÁŘI A JEJICH UTAHOVÁNÍ OPASKŮ

    V současných USA víc než 65 tisíc domácností vydělá milion dolarů rok co rok. Některým se to podaří každý měsíc a jsou i takoví, jimž milionový příjem plyne denně včetně sobot a nedělí. Přemnohé se změnilo od dob dynastií oněch tzv. loupeživých baronů -- Rockefellerů, Harrimanů, Vanderbiltů, Astorů, takových. Inspirováni evropskou aristokracií si stavěli ostentativní sídla v Newportu, stát Rhode Island, v Charlestonu, stát Jižní Karolina, paláce přehnaně luxusní a též neútulné.
    Teď jsou z nich muzea, potomci se jich zbavili. Dnešní boháči jsou rozeseti všemožnými směry -- kovbojský ranč o mnoha tisíci akrech ve Wyomingu či moderní bydla extravagantního designu. Ta vznikají hodně v Seattlu, adrese společnosti Microsoft. Takovému stylu se též říká Cyber-Baronial nebo Techno-Noveau. Například maďarský emigrant Charles Simonyi, jeden z předních kouzelníků Microsoftu, si pořídil usedlost o rozsahu 20.500 čtverečních stop, kde všechno vypadá jakoby bylo postiženo zemětřesením. Inspiraci k tomuto nákladnému projektu mu poskytl jeho maďarský krajan, malíř Victor Vasarely, jehož tvorba zásadně vychází jaksi našišato.
    Tyto "nové peníze" se liší svým zdrojem: ne tedy průmysl, doly, železnice, ale moderní industriální odvětví, elektronika, finančnictví, se schopnostmi hodnoty ani ne tolik vytvářet, jako s nimi manipulovat. Michael Milken, makléř s dlužními úpisy, vydělal dvě miliardy, s následným sestupem do vězení na pár roků -- a po propuštění, postižen rakovinou prostaty, ze zbylých mu 500 milionů začal urychleně rozdávat na lékařský výzkum.
    Notný je rozdíl v rychlosti, s níž vznikla tato nová bohatství. Dřív to zpravidla bývala záležitost několika generací. Třeba příběh rodiny duPontů, za francouzské revoluce s prázdnou kapsou uniknuvší gilotině odjezdem do Ameriky. Tam si otevřeli dílničku, pustili se do výroby střelného prachu a měli s tím potíže, neboť jim provozovna občas vylétla do povětří. Značně zbohatli až v třetí a čtvrté generaci, zejména zásluhou dodávek za první světové války. Posléze, vynálezem nylonu a podobných materiálů, vydělali na mírumilovné produkci velké jmění.
    Porovnejme s dnešními časy. Například James Clark, předseda firmy Netscape, se zásluhou příznivého ohlasu na burze stal přes noc miliardářem. Ještě víc si takto spěšně vydělal mladík Steve Jobs, jeden z původních tvůrců Apple Mackintosh. Prozatím ovšem nejvíc zazářil nedostudovaný junák Bill Gates, zakladatel Microsoftu. Začal s ničím, teď je nejbohatší člověk na světě, miliard dolarů má víc, než kterýkoliv šejk. Ještě před nedávnem úspěšným zhodnocováním akcií své firmy vydělával 30 milionů dolarů denně.
    Zpravidla se liší šťastlivci, do bohatství se narodivší a proto na ně zvyklí, a náhlí zbohatlíci, které jejich náramná změna přivádí do vytržení, musí se okázale prezentovat, pořídit si toaletní mísu ze zlata, vytřít okolí zrak. Dočítáme se o nové ruské honoraci, zpravidla s gangsterskými konexemi, jak dovede utrácet, že i na ledacos zvyklí západní kapitalisté jen zírají. Vůdčí mafián přiletěl ze Sibiře do Moskvy koupit Rolls-Royce. Ani se neobtěžoval zkušební projíždkou, zaplatil v hotovosti za nejdražší model, hned vzal dva kusy a speciální letadlo je pak odtransportovalo do mrazivé domoviny. Luxusní obchody na Rodeo Drive v Beverly Hills přitahují zbohatlíky k nákupu pantoflí značky Gucci za tisíc dolarů. Katedrálou snobů jsou filiálky firmy Nieman Marcus: nákupní taška značky Kelly za 4.000 USD, náramkové hodinky Patek Philippe za 44.500 USD a je po nich taková poptávka, že zájemci se zapíší do pořadníku a čekají, až na ně přijde řada. Láhev burgundského za tisíc, koňak za dva tisíce. Extravagancemi posedlí rodičové infikují své potomstvo. Na manhattanské Páté Avenui u hračkářské firmy F.A.O.Schwarz desetiletým capartům koupí za 20.000 dolarů automobil Honda Accord, zredukovaný na čtvrtinu původní velikosti. Miniaturní Ferrari přijde na dvojnásobek.
    Bill Gates pracuje 72 hodin týdně, chodí v džínsech a říká, že k obědu si vždycky dává jednoho hamburgra. Nikoliv tedy hltat kaviár a utápět se v šampaňském. (Ale aspoň konzumuje něco, komentují uštěpačné jazyky, s poukazem na hollywoodské moguly, kteří si k obědu objednají jen minerálku Perrier, ta je teď velmi politically correct, neboť štíhlost je nade vše.) Gates už věnoval stovky milionů na dobročinné účely. Není ovšem sám. V roce 1997 mediální magnát Ted Turner vydělal miliardu dolarů a celý obnos převedl na nadaci k prospěchu Organizace spojených národů. Howard Hughes, někdejší boy wonder, vynálezce, podnikatel v letectví a ve filmovém průmyslu, skončil svou životní dráhu jako nemytý, lidstva se štícící bláznivý poustevník a po sobě tomuto lidstvu zanechal mnohamiliardové jmění k prospěchu lékařského výzkumu. V devatesátých letech se podařilo zjistit totožnost dosud mladého muže -- značného opaku onoho sibiřského kupce Rolls-Royců: Charles F. Fenney, jenž začal s ničím a poctivě hodně zbohatl. Dodnes nevlastní dům či automobil, jeho náramkové hodinky mají cenu pár haléřů, a anonymně na dobročinné účely už rozdal 3,5 miliardy dolarů. Na dotaz své matky, co by v životě chtěl docílit, odpověděl, že míní zemřít jako chudý člověk. Věru není zbohatlík jako zbohatlík.
    Zakladatel Bank of America vyslovil zdánlivě nesmyslnou větu, že "Nikdo nevlastní velké bohatství. Bohatství vlastní jeho." Pocit nikdy nemít dost, ono puzení po stále větším bohatství, nezřídka popostrkuje dychtivce na okraj hodně hluboké strže. V sedmdesátých letech bratři Huntové patřili mezi nejbohatší tohoto světa. To jim nestačilo a usmysleli se ovládnout na burze veškeré obchodování se stříbrem, získat tak kontrolu a světu diktovat vydřidušskou cenu za tento kov. Záměr nevyšel, bankrot pohřbil tyto supy. (Stamiliony sem, stamiliony tam. Jeden den lze číst o v ČR známém Donaldu Trumpovi, majiteli mrakodrapů, že dluží miliardy, hrozba bankrotu na krku, a příště čteme o jeho dalších nákupech kasin v Atlantic City.)
    Zejména v posledních dvou letech došlo k rapidnímu poklesu bohatství, aniž by k tomu byli postižení přispěli svou případnou nenasytností. Spekulanti v očekávání jakoby nekonečně rostoucího fenomenálního růstu akcí v nejmodernějších odvětvích, oněch internetových dot.com noviců, hnali ceny nahoru, až se bublina rozprskla. Najednou stál král nahý. Mnohá jména, zářící na Wall Streetu, ztratila 90 procent své hodnoty či úplně zanikla. Postižena tak byla většina Američanů: buď přímo vlastnictvím akcií nebo nepřímo, podílem v tzv. mutual funds či penzijních fondech. (Já jsem z toho vyvázl se ztrátou, která by v přepočtu přišla na několik milionů korun.)
    Nejdůkladněji ovšem tratili tvůrci oněch donedávna tak tuze populárních společností, ale i ony solidní "staré peníze" přišly k úhoně. Takže pak čteme o úsporných opatřeních: nikoliv již vína za tisíc, ale pouze za sto dolarů. Každodenní přísun květin již nezajištovat dodávkovou službou, ale poslat komorníka, aby se obtěžoval nákupem na trhu. Na Long Islandu v luxusní enklávě Hampton opatrně najímat letní sídla a redukovat počet služebnictva.
    Prodavači luxusu se ale nevzdávají. Noblesní firma Neiman Marcus uveřejnila v nedělní příloze The New York Times (29.dubna 2001) krásně barevnou, celou stranu pokrývající, nabídku série dvou tuctů roztomilých dětských botiček a bačkůrek, každý pár trošku jinačí, všechny zdobené zlatem a diamanty. Cena neuvedena, neboť kdo by se u takového zboží na ni ptal, nemůže si ho dovolit -- takový je předpoklad. Zájemci nechť spěchají do Aaron Basha Boutique, adresou 680 Madison Avenue, New York City.
    Lze telefonovat (212-935-1960), faxovat (212-759-8294) a navštívit webovou stránku (www.aaronbasha.com).