U nás v Kocourkově

Český fotbal má další černou skvrnu. Po ohromném korupčním skandálu v roce 2005, který přinesl mj. i nové označení tisícikoruny - kapřík, vyšlo najevo podezření, že nový fotbalový šéf Pavel Mokrý byl agentem StB. Pracoval dříve u policie a dvacet let se pohyboval ve fotbalových vodách plných zmíněných kapříků, tedy úplatků. Není divu, že si ho jeho fotbaloví funkcionáři zvolili a ne někoho zvenčí, kdo by jim mohl nakukovat pod pokličku...

Mokrý - samozřejmě, jak jinak - nařčení ze spolupráce s StB zatlouká, nicméně lustrační osvědčení ukázat nechce.

Tzv. veřejnoprávní televize má radu, kterou sice mají navrhovat společenské organizace a sdružení, ale schvaluje ji Parlament. Kdo koho navrhuje není jasné, ale zato je jasné, že se do Rady derou bývalí politici, jako například Jitka Kupčová a Miloslav Kučera za ČSSD. Ten byl dokonce za minulého režimu ideologickým posuzovatelem textů písní. Tomu, kdo už to zapomněl, nebo byl ještě v té době moc mladý, připomínám, že si tehdy zpěváci nemohli jen tak zpívat co se jim líbí, texty písní byly cenzurovány.

Ještě u nás je mnoho lidí, kteří si myslí, že jim někdo má něco dávat. Co má - musí! Včera mne v televizních zprávách zaujal obrázek vřeštící cikánky, která vyčítala celému světu, že jí nic nedává nebo dává málo. Ale nejde jen o Romy, které takto socialismus rozmazlil, místo aby jim vysvětlil, že bez práce nejsou koláče.

Nedávno odboráři svolali demonstraci na protest proti chystané vládní reformě. V jednom deníku o tom vyšly veselé řádky:

Po 54 letech vyšli odboráři znovu do ulic... Díky tomu, že máme demokracii, se v pořádku vrátili domů a mohou pokračovat na letní cestu k moři. Tenkrát v roce 1953 to bylo horší. Reforma se uskutečnila. Mnozí odboráři tak skončili na dlažbě či ve vězení. Někteří byli dokonce vystěhováni do pohraničí...

Nejvyšší odborář Antonín Zápotocký na jejich protest odpověděl silou a StB, která jejich předáky na dlouho zkrotila. Ti už směli pak jen kývat, souhlasit a tleskat. Tehdy však byla jiná doba...

Poslanci si opět zahráli na to, že "jako" budou jednat o omezení své imunity. Když se novináři ptají jednotlivých zástupců lidu, zda-li jsou pro snížení imunity, většinou řeknou že ano. Ale mají- li o tom hlasovat, náhle svůj názor změní. Levice, pravice, vláda i opozice jsou náhle jednotni a hlasují proti jako jeden muž.

Ještě za vlády Miloše Zemana byl připraven zákon o zrušení církevních sňatků. Je zamontován do nového občanského zákoníku, který se má ještě letos schválit. V roce 2005 bylo sezdáno na 25 tisíc osob. Z toho šest a půl v kostele. Podle nového návrhu by museli ženich s nevěstou, kteří na církevní svatbě trvají, absolvovat ještě další sňatek na úřadě.

Nevím, jestli následující zpráva patří do Kocourkova, možná by spíš stála za pochvalu. Ale - jak známo - za 17 let nebyl většině právoplatných majitelů, kterým komunisté ukradli zemědělský majetek, tento majetek vrácen. Komunistická zemědělská družstva se různě transformovala, majetek si převáděla a různě s ním kupčila jen aby nemusela nic vracet. To se nelíbí novému ministru zemědělství Petru Gandalovičovi. Připravil návrh zákona, který by tuto nehoráznost měl rázně změnit. Patří mu tedy pochvala, ale všem soudcům, exekutorům a státním úředníkům, kteří možnosti vrácení majetků dle dosavadních zákonů bojkotovali, patří zařazení mezi tu - v úvodníku zmíněnou negativní skupinu národa, která brání dobrému vývoji a zaslouží si jen ošklivá označení. Někdo řekne, že to je také negativní. Ale já si myslím, že věci se mají pojmenovávat pravými jmény. Zloděj je zloděj, dobrý člověk je dobrý člověk.

Na dva tisíce krocanů uhynulo ve velkochovu v Tisové na Orlickoústecku. A to na ptačí chřipku. Další tisíce krocanů byly pak preventivně zabity, stejně jako veškerá drůbež v širém okolí. Jedné obyvatelce dokonce v horlivosti smrtící vykonavatel zabil domácího miláčka - papouška. Plačící starší paní pak přijel uklidnit sám ministr zemědělství a to i s novým papouškem.

Tato zpráva by snad ani nepatřila do českého Kocourkova jako do evropského, viz následující fejeton:

O jedné hluboké propasti

"Chápeš to? My tady chováme kuřata, prasata a pak najednou zjistíme, že to nikdo nekoupí, protože trh je zavalený levnějším jídlem z Polska! To jsou ty výhody členství v Evropské unii?" rozčiloval se můj vzdálený strýc, zemědělec, který se po revoluci těšil, že obnoví svůj grunt.

Žil jsem v Bruselu sedm let, naučil se rozumět mnohému, ale některé věci jsou pro našince nepochopitelné. Třeba převoz obyčejného jídla z jednoho konce kontinentu na druhý. Nemluvíme tady o parmské šunce, francouzských omáčkách a sýrech nebo o řeckých olivách, řeč je o obyčejných kuřatech, porcovaných prasatech a býčcích. Mluvíme o nesmyslné civilizaci, která nevečeří to, co má doma za plotem.

"Farmáři jsou hrozní egoisté. Nesnesou konkurenci a neustále přehánějí svoje výrobní náklady. Domluvit se se zemědělci je prakticky nemožné," vypálil na mně v sebeobraně při mém posledním výletu do Bruselu jeden z agrárních expertů. "Kdyby dokázali vidět věci v globálu a věnovali se jen lukrativnímu byznysu, budeme bez problémů," dodal.

Jestli v Evropě existuje hlubší jáma, jejíž dno nikdo neuvidí, je to roklina rozdělující fešné experty z Bruselu na zemědělství a opravdové farmáře. Příkop mezi městskými "odborníky" na agrární sektor a těmi, co každé ráno brzy vstávají a snaží se vypěstovat obilí, zeleninu a vychovat dost býků, krav a drůbeže, abychom měli co jíst, je plný vášní a zášti.

Z obou stran rokliny je slyšet křik. Ekonomové, kteří by umřeli hlady, kdyby jim někdo dal na dvůr živé prase a řekl jim, ať je podříznou, spílají: Zemědělství potřebuje víc trhu. Farmáři kroutí hlavou, protože vědí, že chovat drůbež je něco jiného než vyrábět auta. Jde o živé tvory.

Propast mezi "opravdovou" zemědělskou vesnicí a městským životem se stupňuje. Jde o další projev odcizení moderního člověka od života, který byl lidstvu vlastní po staletí. Od života se starostí o jídlo.