Jaroslav Ježek (1906 -- 1942)

    Patří k nejzajímavějším osobnostem české hudby dvacátého století. Jako absolvent konzervatoře měl velké hudební znalosti. K tomu přistoupil mimořádný talent. Ve dvacátých letech se stal průkopníkem tzv. moderní taneční hudby, jež se uplatnila jak v Osvobozeném divadle, kde působil jako dirigent, tak v široké veřejnosti. Jeho hudba s nežádoucími texty byla za nacismu zakázána. Zněla tajně v ;koncentračních táborech a poslouchala se doma z gramofonových nahrávek. Připomínala slavnou éru Osvobozeného divadla z let 1927 -- 1938 a dodávala útěchu v těžkých dobách.
    Jeho písničky jsou dodnes živé a zpívají se v domácnostech, u táborových ohňů -- mnohé z nich zlidověly.
    Kromě toho skládal Ježek i tzv. vážnou muziku, která je dodnes originální.
    Ježek v roce 1939 emigroval spolu s Voskovcem a Werichem do USA. Byli vřele uvítáni československými krajany a často pro ně hráli. Po čase se však cesty V + W a JJ rozdělily. Ježek totiž nedostal v USA pracovní povolení. Vyučoval klavíru české děti a skládal. Kromě toho založil Československý pěvecký sbor, který řídil. Přestože si rušný New York zamiloval, velmi se mu stýskalo po Praze a její společnosti.
    K jeho handicapu -- byl téměř slepý -- se přidaly další choroby.
    1. ledna 1942 tento člověk s veselou a družnou povahou umírá v nemocnici v New Yorku. V posledních chvílích s ním byla jeho přítelkyně Frances, s kterou se na nemocničním lůžku ještě stačil oženit, a skladatel Rudolf Firkušný.
    25. září by Jaroslavu Ježkovi bylo 90 let.