Od reality k imaginaci

    Snad nejlépe tuto expozici v Národním muzeu vystihují slova Josefa Čapka z roku 1925:
    "...Zároveň s malírnou se pustí do díla divadelní krejčí, krejčová a vlásenkář. Tohle všechno jsou vesměs velmi ctižádostiví lidé, neboť jako šaty dělají člověka, tak divadelní krejčovna předpokládá, že dělá herce... s největší rozkoší ze zdárného díla se zde šijí nejnemožnější píšťalové nohavice, vydutá břicha a zadky, kabáty příliš krátké nebo příliš dlouhé, těsné nebo nevídaně volné, podle toho, jak toho figura vyžaduje. Zde se vynakládá největší krejčovský důvtip a um na to, aby šaty co nejvíce nepásly, žádá-li si to komika kusu. Zde se dělá z klotu hedvábí a z pytloviny brokát a přešívají se staré rakouské vojenské kabáty na šlechtické i sluhovské kabátce pro nějakého Shakespeara nebo Moliéra.
    A když se vypravuje kus cele nebo částečně "ze starého", tu je divadelní garderobiér okouzlen, může-li vybírajícímu výtvarníkovi nabídnouti pro nějakou Shawovu hru kalhoty, v nichž hrával pan Šmaha ještě ve hrách Bozděchových..."
    To vše můžete spatřit a zažít si na výše jmenované výstavě v Národním muzeu v Praze (do 28. února 2002).